Jdi na obsah Jdi na menu
 


Evin von Van Kalesi

EVIN NAŠLA OVÝ DOMOV 15. 8. 2013 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví:
kočka
Narozena: březen 2010
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ne
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ano, narušená psychika
Podmínky: ideálně do bytu, jako jedináček, trpělivý a tolerantní majitel, ne k dětem
Charakteristika: Evin von Van Kalesi je kočička s průkazem původu, plemeno turecká van. Kromě průkazu původu má však i pohnutý osud. Do našeho depozita ji dovezli její druzí majitelé s tím, že je agresivní a útočná, na což koneckonců upozorňovali i její původní majitelé. Evin je skutečně problematický jedinec, i když – stejně jako v řadě dalších případů – za to mohou lidé. První rodina nezvládla její výchovu ani péči o ni a zřejmě si s ní nevěděli rady, proto ji přes inzerát prodali, a tak putovala k dalším majitelům, kde si s jejím charakterem také nevěděli rady a řešili ho fyzickými tresty… Takže do depozita dorazila vystresovaná, nemanipulovatelná agresivní kočka s kožichem slepeným výkaly a ránou na hrudníku, kde už mouchy nakladly vajíčka. Evin tedy byla ošetřena, v narkóze ostříhána atd. V depozitu má svůj vlastní pokojík a dá se říci, že za dobu strávenou u nás udělala velké pokroky – už je v klidu, nebojí se nás, naše přítomnost už jí nevadí a dokonce se pokouší o fyzický kontakt, ale pozor – jakmile napřáhnete ruku s tím, že ji pohladíte, vystartuje po ní… Tento zlozvyk získala už u prvních majitelů a úspěšně ji zřejmě provází celým životem. Pracujeme na jeho odstranění, ale půjde to pomalu. Evin už je zdravá a rádi bychom pro ni našli nový domov, i když bude potřebovat trpělivého a tolerantního páníčka či paničku. Nový majitel musí počítat s tím, že dosavadní život na Evin zanechal následky a že bude potřeba k ní přistupovat s velkou mírou trpělivosti. Evin se hodí do klidné domácnosti, k někomu, kdo nebude ihned vyžadovat mazlivou kočičku, ale bude trpělivý a bude se Evin věnovat.
Evin von Van Kalesi na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

20. 6. 2013
Evin von Van Kalesi je kočička s průkazem původu, plemeno turecká van. Narodila se v březnu 2010 na Slovensku v jedné chovatelské stanici, odkud si ji dovezli původní majitelé. V původní rodině pobyla tři roky, poté ji majitelé, prý kvůli alergii, prodali přes inzerát. Evin měla být dárkem pro manželku nového majitele – pánovi se líbila, přesně takovou kočičku si přáli, a tak nedbal na slova původních majitelů, že je kočička agresivní a nezvladatelná. Původní majitel ji bez zvláštního úsilí dal do přepravky a nový majitel si dárek pro manželku odvezl. Doma však zjistili, že si s kočičkou nebudou vědět rady. Evin propadala panice, nové prostředí sice vzala na vědomí, ale jakmile se kdokoliv z nových majitelů přiblížil, skákala po ruce, drápala a kousala. Neschovávala se – za člověkem prý i přišla, ale při prvním náznaku pohybu začala útočit. Dárek se tedy nevyvedl, noví majitelé to nejdřív zkoušeli po dobrém, pak bohužel i po zlém, čímž se situace rozhodně zhoršovala. Po jedné takové „výchovné scéně“ pak paní usoudila, že kočka musí z domu, protože manžel to opravdu nezvládá a o život šlo zřejmě oběma – Evin byla ohrožena přímo fyzicky, manžel minimálně psychicky. Dva dny na to, 19. 6. 2013, už byla u nás s tím, že pro ni najdeme nový domov, přijatelnější a s klidnějším přístupem. Ale jak se ukázalo, takhle jednoduché to nebude. Zkontaktovala nás společná známá, která situaci na místě správně vyhodnotila jako kritickou, a tak se obrátila na nás, abychom pomohli. Evin je v ještě horším stavu, než známá uváděla – jedná se o agresivní, nemanipulativní, útočnou a problematickou kočičku, která si v nové rodině nezvykla a nezvykne. Není zlá, je jen totálně zdeptaná, vystresovaná, agresivní ze strachu. Co se u původních majitelů s kočičkou dělo, nechceme raději ani domýšlet. Evin nebyla očkovaná od té doby, co opustila chovatelskou stanici, prý ji majitelé pro její agresivitu nebyli schopni dovézt na veterinu. Proč ale byla tak agresivní? Určitě jako kotě tyto problémy neměla. Kde je příčina takového chování? Raději nedomýšlet. Kromě psychiky na tom však byla špatně i fyzicky – srst měla samý dred, protože ji prý původní majitelé nemohli česat – nesnášela to. A další lahůdka – srst kolem zadečku i na ocase, to je soustava zpečených zcuckovatělých krápníků ze ztvrdlé močí a do nich vpleteno několik šišek trusu, vše zacuchané a zapletené do chlupů… Ona sama si to nemohla v žádném případě vyčistit. Ale my taky ne. Takovouhle spoušť napravit by byl oříšek i u hodné kočičky, natož u rozzuřené Evin. Byl tedy nutný veterinární zákrok v narkóze (20. 6. 2013) a srst jí musel veterinář úplně ostříhat – tělíčko jedna krusta vedle druhé, těch šišek v ocasu bylo prý minimálně 5 až 6, jak dlouho už to takhle měla, to ví jen nebesa. Největší překvapení byl ale hrudník, což se ukázalo až na místě poté, co byla kůže ostříhána. Pod zdredovatělou srstí měla Evin spařenou, zanícenou a mokvavou kůži, v níž byly nakladené muší larvy. Obrovské množství na veliké ploše. Celou takto postiženou kůži musel pan doktor chirurgicky ošetřit, Evin má na hrudníčku celkem 11 stehů! Jak ta musela zkusit! A zvlášt v těchto vedrech… A jak brzy by se totéž stalo i v zadních partiích? Evin je tedy po operaci, ostříhaná, nyní ji necháme v klidu a budeme doufat, že se aspoň trochu uklidní… Zatím tráví všechen čas „naložená“ ve svém kočičím záchodku, případně vedle něho, ostatní pelíšky ignoruje. Pije, ale málo jí. Je to totálně zdeptaná kočička. Zatím po psychické stránce nejhorší případ, který jsme tu měli. Uvidíme, jeslti se dá něco dělat.

25. 6. 2013
Evin je zatím v karanténní kleci po veterinárním ošetření. Dokud stehy nebudou držet, nelze ji pustit navolno. Vzala na milost aspoň červený pelíšek, ale takhle si ho naaranžovala (viz foto):-) Začala už reagovat aspoň na krůtí šunku, dosud nesnědla nic. Šunku ale musíme podávat opatrně, aby nás nesnědla… ona si pak plátek vtáhne do domečku a zbaštila. Pořád je na tom psychicky špatně, ale už je to o řád lepší než po příjezdu.

30. 6. 2013
Evin už netrucuje, začala trochu jíst, pohybuje se po pokojíku, neútočí bezdůvodně. Čas jinak tráví buď ve svém červeném pelíšku, tam odpočívá a spí. Nebo na okně – pozoruje hrdličky, volá na nás, hraje si s bažantím brkem – to je jediná hračka, které věnuje pozornost. Občas na naši přítomnost reaguje už i pozitivně, někdy nás přijde i uvítat, ale je potřeba obezřetnosti – když se přiblížíme pomalu, otírá se o nás, ducá hlavičkou… Ale na rychlejší pohyb reaguje stále ostře. Do pohody to má tedy ovšem hodně daleko, ale nesmíme být moc nároční, prostě se bojí a brání se. S tím ale musíme počítat, bude to na dlouho. Včera jsme se dozvěděli, že pán, v jehož domácnosti byla poslední 2 týdny, ji v noci v jejím pokojíku bil a kopal, protože nesnesl, že se s ním nechce mazlit. Kromě toho už prý dříve jednu z jejich předchozích kočiček bil pěstí do hlavy tak, že oslepla. A už uvažuje o tom, že chce další kočičku, tentokrát prý už opravdu hodnou a mazlivou a poslušnou. Od nás to nebude určitě, ale možností má samozřejmě tisíce…:-(

19. 7. 2013
Evinka se lepší. Už se vůbec nebojí spát i během naší přítomnosti v „její“ místnosti, její počáteční běsy, stresy a démoni už jsou pryč. Ty dva týdny hrůzy v posledním domově určitě nezapomene, ale už to neřeší. Teď bojujeme spíše s její nezvládnutou výchovou, na které se podepsali první majitelé, než se Evin zbavili. Evin má velký zlozvyk, a sice chňape po rukou. Kontakt s námi vyhledává, vlní se kolem nohou, ale běda, když ji chcete pomazlit… okamžitě skočí po ruce a visí na ní jako nutrie, což je poměrně bolestivé, tím spíš, že Evin je velmi rychlá. Trénujeme na odstranění zlozvyku, ale jde to pomalu a netušíme, jestli budeme mít úspěch. Dalším problémem je její „nemanipulovatelnost“ – zatím na ni nelze sáhnout, což je do budoucna kvůli dlouhé srsti problém. Nyní ji v narkóze ostříhal veterinář, ale takhle to nepůjde navždycky, do budoucna bude chtít trénovat česání, zatím to ale nepřichází v úvahu. Ale abychom zmínili i pokroky – Evin se pohybuje naprosto volně a v klidu, dobře baští, prostě se snaží, ale po svém:-)

15. 8. 2013 
Neuvěřitelné se snad podařilo – Evin našla nový domov. Zájemců o ni bylo více, ale konkurs „vyhrála“ mladá paní od Pardubic, která se ozvala na inzerát a projevila zájem dát Evin novou šanci a domov, jaký si už konečně zaslouží. Proběhlo pár obvyklých předběžných seznamovacích kol (e-mail,telefon) a pak následovala návštěva u nás. Ta se vyvedla, Evin se k potenciální paničce měla stejně jako k nám a panička se nenechala odradit občasnými Evinými náladičkami:) – paní z návštěvy odjížděla s podrápanýma nohama, ale byla rozhodnutá do toho jít. Takže zbývalo Evin odchytit a odvézt do nového domova – kromě cesty autem, kterou Evinka opravdu špatně snáší, se vše ostatní odehrálo téměř bez násilí a po dobrém:-) Prvních pár minut běhala Evin po místnosti, která pro ni byla pro začátek připravena, byla zmatená a bála se. Ale za chvíli se oklepala, srovnala záda, nasadila taneční krok a začala se kolem nás vlnit, nechala se hladit, pořád a pořád hladit, opakovaně, dlouze, bez sekání a bez útočení… Všechno si prozkoumávala a při každé cestě okolo nás se zastavila pro pomazlení. Podle prvních zpráv z nového domova to vypadá, že Evin snad pochopila, že konečně přijela domů… Má moc prima páníčky, časem se snad sblíží i se dvěma domácími kocourky a psem, který je sice obrovský, ale velmi přátelský a hodný. Za úžasný domov pro Evin moc děkujeme a těšíme se na další dobré zprávy:). 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

14. 7. 2015 jsme dostali e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, jakpak se vám vede? Co je u vás nového? To u nás se toho zase událo… Z Eviny se na 14 dní stala divoženka a odmítala být doma, celé dny i noci začala trávit venku, domu se jen vlítla najíst a napít a zase rychle ven. Ten řev, co předváděla, když jsme ji hned po nakrmení nepustili ven, byl k nevydržení. A čím déle byla doma, tím hlasitější a silnější byl řev, takže jsme to stejně nevydrželi a vypustili ji. A že těch pokusů bylo. Už jsem se začala bát, že se ven odstěhovala už napořád. Jediný, co mě uklidňovalo, bylo to, že nikam necourala a držela se opravdu v domácím prostředí – dvůr a zahrada. Akorát chudáčci myšky, za dobu jejího divoženství jich vybila asi 30, a dokonce zabila i ptáčka, co si u nás pod pergolou udělal hnízdo, a tak po něm zbyla jen vajíčka. Další nevýhodou jejího venkovního pobytu byla srst. Strašně se jí zacuchala a Evinka začala neuvěřitelně páchnout, skoro jako žumpa. Což sem zas psychicky nevydržela já a koupila jsem ji holicí strojek. Naštěstí se venku ochladilo a začalo pršet, a tak s prvním deštěm se vrátila i Evinka. Včera nám konečně přišel objednaný strojek, a tak sem Evinku ostříhala! V příloze posílám foto. Pravda, jako ze salónu to není, ale na to, že to bylo její i moje první stříhání, tak si myslím, že se nám to povedlo. Stříhala jsem hodinu a půl a mám jen dva malé škrábance. Evinka je teď tak o 2 kg lehčí. A je strašně maličká! Jak byla pořádně zarostlá, tak budila dojem obří kočky, ale jak je teď oholená, tak je strašně drobounká a hubená! A taky je teď extrémně tulivá! Přítel si ze mě dělal srandu, že ji teď nemůžu vypustit ven, že už se nevrátí za to, co jsem ji provedla, ale opak je pravdou. Mám ji teď pořád za zadkem a pořád se chce tulit, hladit a pusinkovat. Posíláme spoustu pozdravů a pevné zdraví a co nejhodnější paničky! A doufáme, že nás co nejdříve navštívíte. Nahoře u souseda se zas urodilo pár ubožátek. V Pardubicích v útulku je neberou, tak kdyby se u vás našlo místečko, byli by za nový domov a péči vděční. S přáním příjemného dne J. V.

6. 5. 2015 jsme dostali e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, tak jsem konečně nadělala sérií fotek. Vyfotit Evinku venku je totiž skoro nadlidský výkon, neustále se totiž motá u nohy, a když přidřepnu s foťákem, tak je okamžitě u mě. Ale musím uznat, že některé jsou fakt povedené:) Jinak se má Evinka dobře, jí úplně všechno od masa až po kapsičky, dokonce se naučila i žebrat. Pokud jí něco zavoní, tak je fakt neodbytná, to Vám pak šplhá i po hlavě. Máme za sebou v naprostém klidu a bez újmy na zdraví všechna potřebná očkování, odčervení a i odklíšťatění:) Nechá si v klidu prohlédnout a vyčistit uši, ostříhat zamotanec, dokonce velmi dobře snáší i koupání. Vlastně koupání jí jde víc než dobře, koupala jsem ji už asi 4 x a ani jednou mě nepoškrábala a ani nepokousala, od Maxe a Garfíse jsem na tom podstatně hůř. Evísek je u nás v domácnosti generálem, vládne pevnou packou nejen kocourkům, ale i Badymu. A sem tak ještě nafackuje i návštěvě, ale není už to tak brutální jako na začátku, krev už teče jen opravdu výjimečně… většinou je to plácnutí bez drápů. Doufám, že nás budete moct co nejdříve navštívit, abyste se s ní mohla pomazlit a pokecat. V kecání je to totiž doslova mistryně. Co se probudí, tak tu hubu nezavře:) Takhle užvaněný zvíře jsem ještě nepotkala:) Fotky zasílám v několika emailech, neboť do jednoho se toho moc nevejde… Všechny moc zdravíme a všem chlupáčům přejeme co nejvíce lásky – plný nový domov. J., Evísek, Maxík, Garfís a Bady

25. 3. 2014 jsme dostali další fotografie a e-mail z nového domova.
Dobrý den, posílám nejnovější info ohledně Evinky. V posledních dnech se toho událo tolik, že nyní mohu Evinku prohlásit za zcela normální a vyléčenou kočku!
1) zvýšili jsme vycházky až na několik hodin denně, a když bylo o víkendu hezky, tak tam byla skoro celý den,
2) zvládli jsme první koupání, a to hned na 2 x, neboť na poprvé jsem ji umyla špatně a byla spíše do šeda než do běla, a tak musela do vany ještě jednou, obě dvě koupání jsem přežila bez jediného škrábance či kousnutí, a to je opravdu co říct, neboť u kluků se mi to ještě ani jednou nepovedlo,
3) máme za sebou první dávku očkování!! a opět bez újmy na zdraví! veterináři jsem ji popsala jako šílence a ona tam pak byla jak andílek, nechala se vyšetřit, podívat do tlamičky, uší, atd… a ani jednou nemňoukla! – zato dostat ji doma do přepravky byl nadlidský výkon, lákala jsem na pamlsky, strkala, tlačila, lovila, prosila, honila, ve finále jsem ji celou zamotala do deky a doslova ji tam natlačila! Celou cestu k veterináři (20 min) doslova prořvala, neustále jsem na ni mluvila, že ji nikam nedávám, ze se zase vrátíme domu atd., ale nic nepomáhalo, zoufale brečela a brečela, ani nevíte jak to trhalo uši (i když asi víte, to samé jste musela prožít, když jste ji sem vezla…). U veterináře ani hláska a pak zas, ale o něco mírněji, na cestě domu. No a teď právě trucuje a nebaví se se mnou, když jsme přijeli domu, tak ještě ke mně přišla a nechala se pomazlit, ale pak se jí ta injekce asi rozležela a taky ji to musí bolet, protože je zalezlá pod dětskou postýlkou a nehne se z místa, dokonce si nevzala ani pamlsek, a když si ji chci vzít, tak raději uteče pod postel. Má na to očkování stejnou reakci jako Max, takže ji to bolí:(
4) už nemlátíme návštěvy, ba naopak, vleze si k cizímu na klín a nechá se dobrovolně drbat a když už toho má dost, tak sama odejde:) Ale je pravda, že tomuto aktu musí předcházet důkladné vyvenčení, pak je totiž strašně unavená a nemá sílu na mlácení:) V příloze posílám jedno koupací a jedno trucovací foto. A jak se daří vaši smečce? A jak to vlastně řešíte s klíšťaty? To každé kočce dáváte ampuli frontline nebo je něčím stříkáte? Přejeme Vám krásný večer, plné kočičí misky a co nejhodnější páničky pro opuštěné chlupáče! Julie V.

26. 2. 2014 jsme dostali dlouhý e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, tak u nás je těch změn až víc než dost. Odkud jen začít… Z Evinky se stala kočka k nepoznání (teda vůči rodině). Je strašně moc mazlivá, dotěrná, otravná, žebravá, užvaněná a já nevím, co ještě, asi si vynahrazuje všechna ta předchozí léta, kdy se ji té péče a lásky nedostávalo, protože to rozhodně není ta kočka, kterou jste v depozitu nabízeli. V podstatě celý den ji mám na klíně, nebo aspoň je o mě opřená packou, zadkem, bokem atd., pronásleduje mě na každém kroku a v jednou kuse žvaní a úplně nejvíc když mám telefon, a že to telefonování k mé práci dost patří, takže to pak u nás vypadá tak, že před ní utíkám a ona mě s mňoukáním pronásleduje… a upřímně řečeno, tak kočka má fakt volume hodně nahoře:-) Jinak co se týče chování ke kocourkům, tak to vypadá následně: v noci v posteli už zase spěj kluci a Evin spí v pracovně na mé židli. Taky už kluci přestali ochcávat, co se dalo, a vrátili se s chováním do normálu, i když z Eviny mají pořád strach, ale to už se snad taky brzo změní – vysvětlím na konci, máme totiž jednu velkou novinu! Antistresy jsem ve finále nevyzkoušela, neboť nám Garfield začal hned z kraje prosince zvracet a nepřestal až do února. Naštěstí krev i UZ břicha a tlustého střeva měl v pořádku, takže nám zkusil veterinář nasadit léky na zánět tenkého střeva a po týdnu užívání prášků bylo po zvracení; a musím zaklepat, že už je to skoro měsíc a stále nezvrací. Uff… No a teď ta novinka!!! Podařilo se mi Evinku odčervit a už týden chodí ven! Nejdřív chodila jen tak na 2–3 minutky, ale od víkendu už tam vydrží i 2 hoďky. Chodí hlavně ráno, to je tam tak ty 2 hodinky, pak na chvilku odpolko a pak na ještě na hoďku večer. Pravda, vrací se trochu jako prasátko, ale za ten její blažený pohled to stojí. Každopádně jen co se trochu víc oteplí, tak první co bude, že ji dám ostříhat! I když ji pravidelně češu, tak se ta srst stejně cuchá. Česání hlavy a hřbetu už má ráda, ale co nesnáší je česání břicha a nohou, to mám smolíka, a když už ji to vezmu násilím, tak mi pak nafackuje, potvora jedna! Jo a taky už se ji může dotknout i přítel, posledně ji sáhl na čumák a ona bez hnutí ležela dál, jako by se nic nedělo. Co se týče mě, tak vůči mě má opravdu až moc vřelý vztah, někdy mě to až děsí, jak na mě visí, neboť na takovou závislost nejsem zvyklá. Seká po mě jen ve chvíli, kdy se ji pokouším rozčesat břicho, a to ještě tak, že nasupeně odejde a pak v nestřeženém okamžiku a bez varování po mě sekne, jako pomstu za to, že se ji to nelíbilo… taky se jí každý den dělají dredy pod bradou z toho, jak pije vodu. Máme fontánku ve tvaru květináče a jediná Evinka z toho pije tak, že si tam položí celej podbradek a krk, takže tím, jak si to celé namočí, se ji hned dělají zamotance, někdy ji to rozpletu, ale posledně už jsem ji normálně ostříhala, tak to má teď u toho krku trochu zubatý ale aspoň to není zacuchaný. Kdo by řekl, že se tak změní, co? Bohužel toto její nové chování platí pouze pro mě a pro přítele. Když přijde návštěva, tak se mění v opravdu zlou Evinu. Bezdůvodně útočí a seká. A mohu opravdu potvrdit, že fakt bezdůvodně. V pátek dokonce zaútočila i na Radka a pak to zkusila i na mě, což nechápu. Všechny návštěvy se jí bojí, takže se ani nepokoušejí o nějaký kontakt fyzický či vizuální, zato Evinka se o ten fyzický kontakt pokouší až moc. Normálně k někomu přijde a ostře sekne, za chvíli přijde zas a zaútočí na někoho jiného, tiše – bez varování a hlavně zákeřně – bez jakéhokoliv podnětu! Což opravdu nechápu, neboť se takto nenormálně chová jen v přítomnosti návštěv! Koukám, že vy máte taky doma veselo, ty kočky jsou ale potvůrky. Kolik už jich vlastně máte doma? To musí být mazec se starat o takovou smečku. Doufám, že v depozitu jich máte minimálně a že každá/každej z nich najde jen ty nejlepší páničky!! P. S. Ještě jsem zapomněla říct, že Evinka chodí normálně ven, i když je na dvoře pes. Ten se ji totiž, jak jinak, bojí a vůbec si ji nevšímá, a když už náhodou všimne, tak Evinka mu rázně vysvětlí, že k ní neeeeeeeeeee!! Přeji hezký den a ať se Vám i chlupáčům daří:) J.

22. 9. 2013 jsme dostali e-mail a foto.
Dobrý den, posílám pár fotek Evinky. Za poslední týden udělala největší pokrok ze všech pokroků…:) Nejdřív to začalo tím, že mě minulý týden začala čím dál více chodit na stůl a lehat si na notebook, což by až tak nevadilo, kdybych ji na tom PC neměla za hodinu 6 x… takže jsem musela vymýšlet různé způsoby her, jak ji dostat z toho počítače. Nakonec to však skončilo tak, že si z mého ntb udělala druhý pelíšek a chodila na něj spát. Mezitím se mi však podařilo to, že jsem zapomněla, že nemám na stole Maxe, ale Evin, tak sem ji nevědomky začala hladit po tvářičce a drbat pod bradičkou a ona se nechala aniž by mě plácla nebo kousla… Což bylo překvapení číslo 1! Překvapení číslo 2 přišlo 4 dny na to. Toto úterý jsem totiž už nevydržela věčný restart PC díky povalující se Evince, a tak jsem zkusila ji z té klávesnice sundat ručně a ono to šlo! Bylo to neuvěřitelné, ale normálně se nechala vzít a položit na zem. Druhý den jsem to zopakovala znovu, ale nedala jsem ji na zem, ale sobě na klín a ještě chvíli ji drbala, no a postupně jsem to každý den zvyšovala, až včera Evinka opět skočila na stůl a pak sama od sebe si ke mně vlezla na klín, nechala se drbat až usnula :) Jinak momentálně ji taky mám na klíně a opět přišla sama, dnes už po druhé:) Takže až se na ní přijedete podívat, tak Vám ji mohu na to pomazlení podat:), zatím jsem teda jediná, kdo si ji dokáže vzít do náruče a pochovat, ale i tak je to obří pokrok:) Taky se nám natrvalo uvelebila v posteli… chudáci kocourci dostali gauč, a to už je co říct… ale naštěstí Garfield se už se mnou po 3 týdnech trucování baví a i chodí pěkně na zavolání, předtím mě doslova ignoroval a chodil jen k Radkovi, což bylo z jeho strany psychický týrání mé osoby… Jinak co se týče jejich společného žití, tak kámoši ještě rozhodně pořád nejsou. Pravda, hodně ubylo emocí, kdy na sebe syčeli, vrčeli a řvali, teď už jen syčí, a to opravdu mírně a maximálně 2 x za den. Dokonce dokážou být i v jedné místnosti, aniž by je Evin pozabíjela, ale na přátelství to zatím není… Evinka je totiž strašně žárlivý tvor, a tak trochu si mě přivlastnila, a samozřejmě veškeré mazlení a věnování se kocourkům zatím těžce nese a je pak o to na ně hnusnější, ale na to si holt bude muset zvyknout, že není jedináček a že se nemohu věnovat jenom jí… A jak jste na tom vy? Ještě pořád máte marodku, nebo už jsou všichni zdraví a můžou jít konečně do nového domova? Posíláme moc pozdravů a hlavně ty nejbáječnější a nejhodnější páničky… J. a Evinísek.

5. 9. 2013 jsme dostali e-mail a foto.
Dobrý den, asi se budu opět opakovat, ale je zatím úžasná:) Hladím, občas češu, nechávám na ní ruku… taky se učíme neútočit (nemlátit ruce, nohy, kocoury) a musím říci, že to z větší části funguje, že se opravdu dokáže stáhnout, když řeknu „ne“! Taky nám pěkně zarůstá a drápky už má také ostré, pokud plácne s drápkama, tak už poškrábe:( a taky asi trochu přibrala… jinak je rychlá jak nevím co, z gauče do podkroví ji to trvá necelé 3 sekundy, což je fakt hustý:)) A umíme tenis:), jednou to musím natočit, protože je to naprosto boží. Pinkáme si navzájem míček a Evi míří opravdu přesně, takže u toho můžu i sedět:) Jo, a až k nám někdy pojedete, tak si vemte širší sukni, budete koukat co bude dělat:) Budete ji mít doslova pod zadkem a nebudete vědět, jak ji vyšťouchat:), miluje totiž, když něco splývá se zemí a může vám vlézt pod zadek a tam se válet, válet a válet… Další pokrok je ten, že si můžu vzít cokoli do ruky a hrát si s ní, takže od obyč. tužky (ty doslova miluje, sama je krade ze stolu), po různě zmuchlané papírky, myšky, míčky, provázky a vždy jde jen po té hračce a ne po ruce, i když ta ruka je kolikrát blíž než ta hračka. Jo, a taky se naučila producírovat u mě na stole, zatím musím říct, že jsem pokaždé vyvázla bez úrazu:), ale máme to fakt natěsno, protože její ocas mám přímo v obličeji a ruce u ní mezi nohama, takže na ně pěkně vidí, čuchá, ale zatím neútočí, a to je už co říct, protože normálně pokračuji v práci a píšu dál na PC a ty ruce se pod ní hýbou… Má ale i jeden průšvih – počůrala ten Váš pelíšek. Nevím, proč to udělala, má tam 2 záchody + jeden ještě na chodbě, vybírám je 2x až 3 x denně, takže byly čisté. Takže jsem pelíšek vyprala a uschovala a už ho nedostane. V tom novém pelíšku, co jsem jí koupila a má ho u mě v pracovně, tak v něm spí skoro celý den a celou noc, občas si ještě jde lehnout do postele do pokoje pro hosty, k nám do postele zatím nechodí, asi respektuje, že tam spěj kocouři. V příloze posílám opět pár foteček. Hezký den, J.

28. 8. 2013 jsme dostali e-mail a foto.
Dobrý den, posílám foto Evinky s její nejoblíbenější kytkou:), na tý doslova ujíždí:) Co se týče chování Evin 2, tak to teď rozhodně ještě řešit nebudu, proti obojkům u koček jsem zásadně proti, takže ten nikdy nedostane a kapání za krk budu řešit až teprve potom, pokud se to do konce roku nezlepší a taky samozřejmě podle toho jak často tady tu Evin 2 budu mít, pokud to bude 2 x do týdne, tak ať… Máme další pokrok ohledně hlazení, už ji hladím, i když sedí a samozřejmě ji provokuju i když leží, ale to se ji ještě moc nelíbí. A taky občas dovolí to, že na ní tu ruku můžu nechat několik sekund položenou, což samozřejmě čím dál více prodlužujeme:) Taky si k rukám čuchá a nic nedělá, a to i u cizích lidí:) Dnes jen tak krátce, musím letět. Hezký den J.

26. 8. 2013 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, posílám další fotku Evinky, tentokrát v novém pelíšku. Je sice trošku větší, ale doufám, že se tam jednou budou válet ve třech:) Má ho daný u mě vedle stolu v pracovně, takže na sebe pěkně vidíme:) Jinak už máme za sebou první trucování. V sobotu večer jsme totiž měli grilování a musela jsem Evinku zavřít do pokojíku, aby ji náhodou někdo nepustil ven. No to jsem si vyslechla. To bylo křiku, pergolu máme ze zadu za garáží, takže na nás ani nemohla koukat. A pokaždé, když jsem pro něco šla dovnitř, tak sem si pak při odchodu vyslechla neuvěřitelný nářek, že tam nechce být sama… ale jinak to prostě nešlo, musela být zavřená, jinak bych pak brečela já, kdyby ji náhodou někdo vypustil ven a ona už by se nevrátila… Takže za to, že tam byla večer sama, se pak skoro celou neděli s námi nebavila a ani nevycházela z pokojíku, a to ho měla celý den otevřený. Lákala jsem ji na všechno možný, ale ne, musela trucovat. A musím říct, že ji to opravdu vydrželo celý den, pustilo ji to až večer, kdy přišla do obýváku a pak i konečně nahoru… no a dnes už je to zase normální Evinka:) Musím také přiznat, že místo jedné kočky jsme od Vás dostali rovnou dvě. Evin 1 a Evin 2. Evin 1 (též Evinka, Evísek, Evi) je totiž naprosto úžasné zvíře, je temperamentní, inteligentní, hravá, mazlivá, hodná, učenlivá, láká vás k mazlení, nedrápe, nekouše, vítá mňoukáním, občas sice sekne (obzvlášť návštěvy), ale není to útočný, spíše ze zvyku. Tuto Evinku tady mám tak z 80 % dne (s výjimkou však včerejška, to taky byla tak z 15 %). No a Evin 2 (Evina) je opravu zlá. Kouká, jak zaútočit, seknout, napadnout a ublížit. Naštěstí se to dá dobře poznat, kdy je tady Evin 1 a Evin 2, neboť u Evin 2 je totiž úplně jiný výraz v očích, takže vím, že ji mám nechat být nebo přijdu k úrazu… a nemyslím teď ten výraz v očích, když sekne po ruce nebo ji něco naštve, tenhle je opravdu takovej zlej – divnej… Nevím jak bych to přesněji popsala, ale je tak trochu jako schizofrenik. Jako kdyby ji tam něco/někdo v hlavičce našeptával. Neboť ten výraz v očích (povaha) se mění bez jakéhokoliv podnětu. Např. sedí na posteli, kouká, meje se a najednou se otočí a má tam ten svůj divný výraz v očích, za chvíli se zase otočí a je to ta dobrá Evinka. Jak včera trucovala, tak to nebyla Evinka, ale Evina, pokaždé když jsem tam za ní přišla, tak hledala jak seknout do ruky, až si to vybila na noze. Bohužel si to tak nevybíjí jenom na mě, ale i na Garfieldovi. V sobotu se totiž potkali (Garf na chodbě a Evin v obýváku) to na něj jen zasyčela a odešla. Garfís se šel najíst do kuchyně a vtom zákeřně ze zadu přišla Evin a jednu mu vlepila, chudák se málem tím masem udusil. A zase v tom byl ten její divný výraz. Odpolko se pak už na něj zase dívala normálně… Uvidím, jak se to bude dál vyvíjet, a doufám, že ta dobrá Evin bude čím dál více převládat nad tou zlou, v opačném případě to pak budeme muset nějako řešit… zatím jen doufám, že to je pozůstatek traumatu, co prožila a že se to za pár měsíců zlepší, zatím ty pokroky dělá opravdu obrovské, tak snad něco udělá i s tímto:) Hezký den, Julie V.

24. 8. 2013 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, hlásím další úžasný pokrok. Včera opět Evinka na klíně (několikrát) u mě i u přítele. Baští už 2 taštičky denně + plnou misku granulí. Druhou noc už jsem ji taky nezavírala do pokojíku, ale mohla si lehnout kam chtěla. Taky se výrazně zlepšilo chování k kocourkům, jako kdyby věděla, že jsem o ní psala a stěžovala si na ni… Dnes už od rána chodí za Maxem a snaží se spřátelit, ale ten je ještě ve střehu, takže ji moc přiblížit nenechá, ale už asi 30 min sedí naproti sobě a čučí na sebe (vzdálenost asi 2,5 m) a to bez žádného zvukového doprovodu:) Já mám za sebou další den bez nafackování, což je už asi 4. den? a to ji opravdu poctivě každou chvíli hladím, drbu, včera sem ji i pár krát učesala. Krmím z ruky vším možným, buď si vezme nebo ne, ale nikdy po mě nesekne, a to ani když mám něco v ruce jiného (hřeben, propiska, hračka, mobil atd.). Ale to je asi taky tím, že si ji fakt hlídám a pokud je sebemenší náznak, že by snad chtěla tu packu napřáhnout, tak je důrazně napomenuta NE, nesmíš a tu packu hned stáhne. Ale je to vše o autoritě. Včera jsem tady měla na návštěvě kolegyni, která taky zbožňuje kočky a ta jich teda dostala. Evina se na ni doslova vyřádila, a to na ni Vlaďka byla tak hodná, že ji dokonce koupila její oblíbené polštářky. Podávala jí je z ruky a Evinka si ani jednou neodpustila ji přes tu ruku nefláknout, a to buď před nebo hned po tom, co si ten polštářek vzala. A pak už jen flákala jen tak, že tam ta ruka leží, takže dostala opět ode mě vypucováno a musela odejít, protože se to fakt nedělá! Vlastně je to pořádná potvůrka, protože u mě si to nedovolí, když jsem jí ho podala já, tak si ho vzorně vzala a ani ji nenapadlo mě praštit. Takže na tom budeme muset ještě zapracovat, aby nevyjížděla i po ostatních. Jenže ona když ucítí, že má nad někým navrch, tak to dá taky patřičně znát… Hold naše princezna:) Ale když víte, jak na ni, je to naprosto úžasný stvoření!! Kdybyste někdy měla cestu kolem, tak se klidně zastavte na kafčo a hlavně omrknout tu naší princeznu a určitě si ji užijete i na tom klíně:) Odpolko ještě nafotím vyvalující se Evinku na gauči a pošlu foto. Přeju hezký den a ať všichni vaší svěřenci najdou co nejdříve nový a bezpečný domov jako má ta naše Evinka:) J. V.

22. 8. 2013 jsme dostali další e-mail a fotografie.
Dobrý den, přináším další info o Evince. Dělá opravdu velké pokroky, vrní, nechává se hladit (včera a zatím i dnes jsem nedostala žádného facana), dokonce jsem ji měla i na klíně (v úterý). Nejdřív mě přeskakovala, pak se po mě několikrát prošla, postupně si na pár sekund i sedla nebo lehla, až to prodlužovala na 10 až 20 s, kdy zůstala ležet, no a pak se na mě válela asi 5 min. v kuse. Což bylo fakt boží, ale jen do chlíve kdy ji něco ruplo v bedně a bez varování se mě zakousla do paže a odfrčela. Jinak moc pěkně baští, dává celou kapsičku, plnou misku granulí a pamlsky. Taky už si nastavila i správný kočičí spánkový režim. Když se rozhodne, že jde spát, tak spí jak zabitá… oblíbila si spaní v šatně ve skříni, takže mám ve věcech zase o jednoho chlupáče navíc… Co se týče seznamky s kocoury, tak to je opravdu boj, neboť je to potvora všech potvor! Kluci se samozřejmě do ni bláznivě zakoukali, kdybyste jen viděla ty pohledy, jak na ni koukali, bylo to, jako kdyby se dívali na bohyni. V životě jsem ještě neviděla tak zbožné pohledy. Jenže to by nebyla Evinka, aby si to hned nepos… Zezačátku ještě byla hodná, ale teď když už si je na 200 % jistá, že je doma a že se taky podle toho patřičně chová, tak jim dává čočku! Oni za ni chodili s úžasným kukučem, zbožně na ni koukali a ve chvíli, kdy byli opojení tou její krásou, tak se z té bohyně stala fúrie, která by je nejradši sežrala zaživa… Někdy kolem nich projde bez povšimnutí, nebo zasyčí a odkráčí pryč, ale jindy se normálně rozzuří a jde po nich (nikdy se ale teda naštěstí do sebe nepustili, vždy to skončilo jen u prohánění). Každopádně tím ale docílila toho, že se ji teď straněj a božský pohled vyměnili za hrůzu v očích (Garfield) a nezájem (Max) pokaždé, když ji vidí. Bohudík se však nebojí chodit domu a netrucují, ale zároveň už za ní nechoděj jak zamilovaný štěně. Jo a taky je to dost dobrej hlídací pes, takže se už nemusíme bát toho, že by nás mohl někdo někdy vykrást, neboť kdyby už náhodou ten zloděj prošel přes Badyho, tak už neprojde přes Evin. Minulý týden se u nás stavoval soused, zaklepal na okno, což nás přiznám všechny tři (mě, Radka a Evin) vylekalo, neboť jsme se rozvalovali na gauči a bylo to fakt nečekaný. V tu chvíli byla Evinka na okně a málem se tím oknem probojovala ven! Kdybyste jen viděla jak vyváděla, to bylo normálně nenormální. A to ten soused přitom nic nedělal, stál venku a něco domlouval s Radkem (ten už v tu chvíli byl taky venku) a ona doma vyváděla jak vyšinutá. Mlátila do okna, prskala, vrčela, syčela, a kdyby mohla tak by ho snad i sežrala. Takže teď už aspoň vím kdo k nám nemůže. No a včera se zas u nás zastavil Radkův brácha, opět byl jen venku a Evina se z toho mohla po… Takže jestli to tak půjde dál, tak k nám všichni přestanou chodit, neboť se neodvážej vkročit dál… Ano, uznávám, má to své i výhody… nemusím mít pořád naklizeno a upečeno. No a to je asi tak vše ve zkratce o Evi. Posílám pár fotek na pokochání. Hezký den, J. V.

19. 8. 2013 jsme dostali další e-mail a fotografie.
Dobrý den, poslušně hlásíme, že Evince se daří velmi dobře, včera doobjevila poslední dva pokoje a dnes už je z ní postelová kočka:) (foto v příloze). Taky je pěkně užvaněná a dožaduje se pozornosti. Nevím, jak to u Vás přežila sama a v jednom pokojíku, protože ji tady mám věčně za zadkem, a když ji na chvíli přivřu do pokojíku, tak to je opravdu poslech… takže už ji zavíráme pouze na noc, přes den se volně pohybuje, a to i za přítomnosti dalších dvou mazlíků. Na kocourky neútočí, pouze syčí a vrčí, dobrá zpráva je, že i když fakt jde z ní hrůza, tak ti naší neutíkají. A taky to zatím vždy vzdala Evinka a odešla pryč, takže to časem fakt půjde a zvyknou si na sebe (už aby to bylo, potřebuje si fakt vybít baterky:) Co se týče Badyho, tak to budem řešit až někdy kolem Vánoc, kdy se bude stěhovat dom, v zimě totiž bydlí tam, kde je momentálně Evinka, takže do té doby máme spoutu času na to, aby si zvykla na Maxíka s Garfisem a našla si spaní na gauči či v posteli. Bady se samozřejmě po baráku volně nepohybuje, buď je v tom zadním pokoji nebo když jsme doma, tak má povoleno být s námi v kuchyni. Taky je naučen si doma nevšímat kocourů a být opravdu hodný:) Hezký den, J. V.

17. 8. 2013 jsme dostali další informace z nového domova, vše vypadá nadějně:-)
Dobrý den, chová se tady tak, jako kdyby tady normálně bydlela. Vůbec se ničeho nebojí, neschovává, pěkně baští – granule, kapsičky – včera jsem dala Felixe a v pohodě to snědla. Na záchod taky chodí normálně. Výběh má taky větší, má otevřené dveře do kuchyně a chodby, včera se mnou dokonce vařila a pekla a zvládli jsme i úklid jejího pokojíku. Zatím teda jen s košťátkem (musela sem si ale fakt dávat bacha, aby po mě nechňapla). Noc opět byla klidná. Radek se k ní bohužel nebo bohudík chová tak, jako kdyby tady byla několik let a neměla žádný trauma, a vůbec si neuvědomuje, že je tady druhý den, takže ji autmaticky ráno vypustil z pokoje, před chvíli dokonce i do obývaku, kde se potkala s Maxíkem, který se vyvaloval na gauči. Evinka – syčení, Max – totálně mimo, čučel na ní jako na zjevení (bez syčení, vrčení, atd.…). A aby toho nebylo málo, tak ho ještě pustil do kuchyně (Evinka má dveře do kuchyně skoro celý den otevřené, zavírám jen když jdou kocouři dom), takže si Maxík nakráčel do pokoje k Evince. Nesežrali se! Evi seděla na okně a pomalu začínala bublat, Max slimáčím tempem si obešel pokoj (ani jednou na ni ani nezasyčel, a to fakt čumím, protože je to mamánek jak vyšitej) a pak šel pryč. Jo a taky jsem dostala od přítele vypucováno za to, že jsem mu pěkně kecala, že jsem říkala, jak to s ní bude těžký a že třeba 3 měsíce nevyleze z pokoje a ona se chová až abnormálně normálně:) Momentálně se asi 20 cm ode mě labužnicky rozvaluje na okně a chystá se spinkat…
Bonusy:
1) Včera ke mě přišla a očuchala mě celej obličej ale tak, že se mě dotýkala čumáčkem (upřimně řečeno nebyl to zrovna dvakrát přijemný pocit, neboť jsem neměla v případě útoku sebemenší šanci se ubránit), ale jinak to bylo boží
2) Odpolko si zas přišla očuchat nohy a tam kde mě ve středu chňapla, tak mě to olízla.
3) Dnes ráno, když jsme snídali, tak si vyskočila na stůl a šla rovnou do talíře, přítel to však nemá rád, a tak ji slovně + posunkem ruky naznačoval DOLU a tu ruku měl fakt cca 2 cm od její hlavy a ona po něm ani jednou nesekla a ba naopak seskočila na zem
4) Strašně reaguje na změnu hlasu, takže když začne bublat na psa a ja jí řeknu jiným tónem nesmíš, tak odejde na druhý okno a tam se uklidní, to samé platí když se chystá ke skoku na kuchyňskou linku tak stačí říct NE, nesmíš a ona si to rozmyslí.
A teď je fakt boží neboť se rozvaluje na zádech… a úplně láká k pohlazení na břiše… J. V.

16. 8. 2013, druhý den po příjezdu do nového domova, přišel e-mail a fotografie.
Dobrý den, tak máme za sebou téměř jednu pracovní hodinu. V noci jsem o ní vůbec nevěděla, takže předpokládám, že spala, neboť nevyspaně ani unaveně nevypadá, ba naopak je ve velmi dobré náladě. A je moc úžasná. Peříčko vůbec nepoužíváme, hladím rukou. A pomalu přecházíme k včerejší večerní intenzitě, kdy jsem ji opravdu hladila 30 min. v kuse, aniž by po mě vystartovala a nemusela jsem si vůbec dávat pozor, hladila jsem ji jak chtěla a to dokonce přes hlavu tak, že viděla ruku:). Baští taky dobře. Před chvíli mě snědla z ruky celej plátek šunky. A taky ji moc chutnají kytky, takže čekám až opadne rosa a půjdu ji vykopnout trs trávy a zasázet do truhlíku, jinak mám jak po kytkách, tak po bylinkách…:) Jinak se už přes okno seznámila s Garfisem… A to ji trochu rozčílilo, na psa kupodivu vůbec nesyčí, ale na Garfise ano. Chudák se pak bál jít i dom. Jinak momentálně sedí Evinka asi 20 cm ode mě na stole a provádí ranní hygiénu…
P. S. beru zpět to s tím psem, právě mě předvedla, že jí vadí i on. Přijel totiž pániček, a tak ho Bady vítal a jak začal běhat, tak ji tím asi naštval. No a když se přišel Radek na ní k oknu podívat, tak samožřejmě přišel i Bady a to už po tom okně vyjížděla a teď sedí a vrčí, vrčí a vrčí, ale pohladít se nechá, takže dobrý…:) Hezký den, J. V.

Děkujeme příznivcům Evin:
– pí Marie Dolejšová – hrudkující stelivo Biokat´s Natural.