ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: 8 let
Kastrovaný/a?: ano, 4. 10. 2015
Očkovaný/á?: zatím ne
Odčervený/a?: ano
Čipovaný/a?: ne
Handicapovaný/a?: ne
Podmínky
Tulínek na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

29. 9. 2015
Tulínka jsme přijali včera, tzn. 28. 9. 2015. Je u nás na „rekondičním“ pobytu. Tulínek pochází z Prahy 4 ze sídliště, kde se už řadu let protlouká na vlastní pěst. Poslední roky ho krmí hodná starší paní, na kterou si už zvykl a nechá se od ní podrbat a pomazlit (odtud jeho jméno, které mu paní dala). Jinak je ale velmi opatrný a vůči cizím lidem zatím až útočný. Poslední dobou ale bylo vidět, že chátrá, chodil pobitý, poraněný… další zimu venku by už asi nepřežil. Proto se paní rozhodla dát Tulínkovi nový domov, ale sama by ho v tomto zdevastovaném stavu nezvládla, ani organizačně, ani finančně, ani psychicky, a tak se díky další hodné paní Tulínek dostal k nám. My ho dáme dohromady, tedy v rámci možností (přece jen prožil většinu života na ulici…), necháme vykastrovat, ošetřit zuby, které jsou špatné, odčervíme, odblešíme. A pak odvezeme do nového domova. Nevíme zatím, jak dlouhou dobu tu Tulínek stráví, to se uvidí až podle názoru našeho veterináře:-)

4. 10. 2015
Tulínek dnes absolvoval kastraci, současně mu v narkóze byla ošetřena tlamička, vyčištěny uši a ostříhány přerostlé drápky – prostě celková repase:-) Z narkózy se probral bez problémů, teď bude ještě pár dní užívat anbitiotika, a pokud bude vše OK, bude moci koncem týdne odjet do nového domova…

8. 10. 2015
Tulínek odjel zpět na místo činu – ale místo pouličních bitek a schovávání se pod auty, u popelnic nebo ve sklepě na uhlí se teď bude válet doma s paničkou pěkně v teple. Paničku při příjezdu poznal neomylně, na byt si jistě brzy zvykne. Jeho nové paničce velmi děkujeme nejen za péči a šanci pro Tulínka, ale i za velkorysý příspěvek pro ostatní naše kocourkovské kočičky

29. 12. 2018 
Tulínek se k nám 26. 12. 2018 vrátil, bohužel, a jeho situace není vůbec růžová. Doufali jsme, že dožije u své „krmičky“, která ho léta chodila na sídlišti krmit. Před Vánoci jsme ale byli požádáni o pomoc: Tulínek je nemocný a jeho panička mu nedokáže pomoci, neboť ho ve svém bytě nedokáže odchytit. Museli jsme tedy asistovat i při odchytu v Tulínkově domácnostni, přičemž jsme přišli na to, že Tulínek si v bytě nikdy nezykl. Zatímco venku, když žil ještě „na volné noze“, se s paničku mazlil a nechal se i chovat, doma se ale schovával a při pokusu o kontakt s paničkou bojoval. Panička stále čekala, že si Tulínek zvykne, a takto to šlo celé tři roky… Tulínka jsme „ulovili“ a zjistili, že z obou stran na krku i pod bradou má mokvavé hnisavé rány, něco podobného i v tlamičce. Podle veterináře jde o eozinofilní plak nebo vřed. Jedná se o zánětlivé kožní onemocnění, důsledek nadměrné imunologické reakce organismu na vnější alergeny. Jaké vnější alergeny by mohly být bytě takto agresivní, těžko říct. My se spíš domníváme, že Tulínkova imunita byla v důsledku hlubokého stresu ze ztráty svobody a z „uvěznění“ v bytě tak narušená, že zareagovala tak, jak zareagovala. Kromě toho Tulínka trápí ledviny – krevní testy jsou špatné. Tulínek je u nás pochopitelně nešťastný, snaží se schovávat… Pan doktor ho naštěstí ošetřil tak, abychom na něho dva týdny, než půjdeme na kontrolu, nemuseli sahat, a tím ho dále stresovat. Co bude dál,zatím nevíme. Panička čeká, že se jí Tulínek vrátí. My víme, že byt pro něj není ideální prostředí, že by potřeboval výběh, aby se necítil uvězněný a mohl se více radovat ze života. Nalezení nového domova by tedy nebylo od věci, ale otázkou je, co by na to řekla panička. A také Tulínkovy ledviny… U nás je ve stresu, ale něco snědl, bohužel pije a močí víc, než je obvyké, ledviny jsou tedy opravdu ve špatném stavu.

30 12. 2018
Tulínek děkuje za dárek, který získal ve vánoční akci Kočičího přání (15. 12. 2018–5. 1. 2019) – akce se sice neúčastnil, ale převzal Bumbácův dárek (ten našel během konání Kočičího přání nový domov.

13. 1. 2019 
Tulínek dnes absolvoval kontrolu na veterině. Sahat na sebe zatím nenechá, takže s trochou improvizace byly přepíchnuty injekce, další kontrola za 2 týdny. Zatím to vypadá tak, že vředy dál nehnisají, zasychají a tvoří se strupy. Pořád to ale vypadá hodně špatně, nekróza byla hodně hluboká. Tulínek má zatím do pohody hodně daleko, ale bolesti jsou evidentně menší, než když přijel. Daří se nám poslední týden dávat léky na ledviny, zatím slupnul všechny. Z karantény jsme ho přesunuli do chaty, kde vidí na ostatní kočičky, což mu, zdá se, dělá dobře. Z okna vidí do zahrady a pozoruje ptáčky a veverky. Na nás stále vrčí a při pokusu o kontakt seká. Řekli bychom, že mu dáme čas, otázkou je, jak dlouho vydrží ty ledviny…

2. 2. 2019
Máme za sebou další kontrolu u veterináře. Kontrola se opět musela odehrát v sedaci, „zaživa“ to prostě Tulínek nezvládá. Navíc bylo třeba zrevidovat důkladně strupy a opakovat krevní testy. Strupy se hojí velmi dobře. Krk už z větší části zarostl srstí, zbývají dvě ložiska, která byla nejhorší a která se ještě potřebují zatáhnout. Hojí se ale dobře, jen to prostě ještě chvíli potrvá, vředy byly hodně hluboké. Už ale nemusel dostat kortikoidy, abychom zbytečně nezatěžovali ledviny – ty jsou ve velmi špatném stavu. Bohužel ale není vyloučeno, že se v budoucnu vředy opět objeví a bude nutné zase aplikovat kortikoidy, to nikdo nedokáže odhadnout. Tulínek dostává ledvinovou dietu, kterou naštěstí dobře přijímá, je v klidu, v teple, občas, když je v dobrém rozmaru, se nechá pohladit po hlavičce. Ale ty ledviny bohužel odcházejí…

16. 3. 2019
Tulínka jsme včera vydali jeho majitelce. Bohužel. Jsme přesvědčeni, že to vůbec není dobré řešení, ale nedalo se nic jiného dělat, právo je na straně Tulínkovy majitelky, a tak nezbylo, než její přání, aby se k ní Tulínek vrátil, respektovat. Pro Tulínka to bohužel bude znamenat opět pražský byt bez přístupu ven a kontaktu s dalšími kočkami. Což znamená, že se jeho autoimunitní onemocnění, které nám všem dalo dost zabrat a kvůli kterému k nám Tulínka jeho majitelka doručila, pravděpodobně vrátí. Přesto majitelka trvala na jeho vydání. Původně zněla domluva tak, že se pro Tulínka, který si u nás celkem zvykl, hlavně proto, že byl ve společnosti koček a měl přístup na čerstvý vzduch (byť jen na náš zasíťovaný balkónek), pokusíme najít nový, vhodnější domov, protože pražský byt mu evidentně nesvědčil. Majitelka si to ale časem rozmyslela, zřejmě došla k závěru, že se o Tulínka staráme špatně, a žádala jeho vydání. Přes naši snahu domluvit se na nejlepším řešení pro Tulínka se to nepovedlo, dohoda prostě nebyla možná. Majitelku, která uhradila náklady spojené s péčí o Tulínka, jsme vybavili ledvinovou dietou a hromadou zpráv z naší veteriny. Nerozešli jsme se bohužel v dobrém, takže o dalším Tulínkově osudu už se asi nedozvíme. Moc nás mrzí, že celá záležitost dopadla tak, jak dopadla. Někdy ale mají obě strany tak zásadně odlišný názor na to, co je správné, že dohoda není možná. V tomto případě to odnesl Tulínek

6. 7. 2019
Od sousedky Tulínkovy majitelky jsme se dozvěděli, že Tulínek v novém domově přežil asi jen dva týdny… čekali jsme to, stres a ledviny udělaly své…   
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

30. 6. 2017 jsme dostali zprávu z nového domova – nikoliv přímo do Tulínkovy paničky, ale prostřednictvím paničky kočičky Bali (Grace), která rekondiční pobyt u nás Tulínkovi zajistila.
Mám pozdravovat i ze zdola od bábi a Tulínka, má se dobře kocour, je vykrmenej, leč stále ne úplně socializovanej… do náruče to není.