Jdi na obsah Jdi na menu
 


Goša

GOŠA NÁS OPUSTIL 18. 5. 2019 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: 14 let
Kastrovaný/a?: ano
Očkovaný/á?: zatím ne
Odčervený/a?: ano
Čipovaný/a?:
Handicapovaný/a?:  
Podmínky: 
Goša na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

7. 4. 2019
Gošu jsme přijali 31. 3. 2019 na základě žádosti jeho majitelů, kteří pro něj kvůli zhoršující se alergii v rodině hledali nový domov. Přímé zájemce prý i přes četné pokusy nesehnali, a tak skončil Goša nakonec u nás. Goša je čtrnáctiletý exotický kocour s průkazem původu, pochází z Ruska, ale od svých dvou let žije s rodinou zde v Praze. Dosud žil jen v bytě jako kočičí jedináček. Před příjezdem jsme o něm věděli, že má chronickou rýmu, kterou se nakazil před sedmi lety v kočičím hotelu. Že má alergii na antibiotika, proto nebyl nikdy úspěšně doléčen, ale že bude nutno pravidelně kapat oči, což prý víceméně stačí. Že je zvyklý baštit 2 x denně maso, že je hodný, čistotný, chytrý a pohodový. Můžeme potvrdit, že Goša je opravdu hodný, milý a přátelský kocourek. Je vidět, že o něj bylo v rámci možností dobře pečováno – má na svůj věk velmi dobrou kondici, je hezky nasvalený, má slušnou srst a je zvyklý se nechat česat, což taky není k zahození:) Majitelé vzali na naši žádost ještě před předáním Gošu na prohlídku k nám na veterinu s tím, že provedeme stěry a pošleme vzorky do laboratoře, abychom u nás pak neztráceli čas a mohli zkusit s tou rýmou hned něco dělat. Při té příležitosti se dělaly i krevní testy a máme potvrzeno, že i tady je vše přiměřeně věku – ledviny, játra, cukr… vše víceméně v normě. Tady ale bohužel pozitiva končí. Když Goša dorazil, měl zanícené a bolavé oči, na víčkách výrůstky, kde se usazoval hlen, patrný byl i silný zápach z tlamičky, evidentně zuby i dásně velmi bolestivé, nárazově ho přepadalo kýchání – pčíkal a frkal kolem sebe zelené nudle:( V pondělí 1. 4. 2019 přišly výsledky z LaboKlinu. Goša má mj. stafylokoka. Nafasovali jsme tedy vhodné kapky a antibiotika a pustili jsme se do léčby. Víme, že Goša s tím už žije několik let a pokusy o léčbu byly neúspěšné, ale musíme to aspoň zkusit. Zatím se nám daří léky podávat, aniž by Goša zvracel, oči kapeme, ale jestli je ještě šance na vyléčení, těžko říct:( Dalším zásadním problémem je zácpa. První maličký bobek vyrobil v pondělí 1. 4. 2019 večer, další zase v úterý večer… majitelé tvrdí, že to je prý u něj normální. Nám to úplně normální ale nepřijde, po zkušenostech s nebohým Čičinem se asi nelze divit. Zároveň se bude muset vyřešit i tlamička. Ta ho moc bolí, často je vidět, že uhýbá nebo až utíká před bolestí, občas se snaží tlapkou jakoby něco z tlamy dobývat, jako kdyby si přikusoval dáseň nebo vyviklaný zub, těžko hádatƒ… tohle bohužel bude vyžadovat další kolo vyšetření. Gošu zatím držíme v samostatné místnosti za zavřenými dveřmi, on by přitom tak rád mezi lidi, je společenský, přátelský. Doufali jsme, že mu budeme moci brzy hledat nový domov, ale než ho dáme do nabídky, vyčkáme na další vyšetření, ať víme, na čem jsme. Zatím je těch nálezů ažaž.

13. 4. 2019
Tak máme za sebou další kolo vyšetření a testů a výsledek je ještě horší, než jsme se obávali. Ta bolest a zápach v tlamičce, to bohužel nejsou zkažené zuby. Jedná se o velmi agresivní fibrosarkom, zhoubný nádor. Pod převisem zbytnělé dásně na horní čelisti je kráter do čelisti, odkud putoval vzorek do LaboKlinu. Naděje, že by přeci jen mohlo jít o cokoliv jiného, méně strašného, v zásadě není. Stav jeho očí s tím zcela evidentně bude souviset. Žádný operativní zákrok stav nezmění, žádný lék to nevyléčí, stav je nezvratný a prognóza velmi špatná. Dohodli jsme se na paliativní léčbě, víc se s tím dělat nedá. Ve srovnání s tímto hlavním nálezem jsou všechny ostatní nálezy jen detaily. Ale pro pořádek uvádíme, že antibiotika už Goša v pořádku a bez komplikací dobral. Zelené nudle zmizely, Goša nefrká, nepčíká, nedusí se. Kapky do očí jsme už dokapali, oči stále vypadají hrozně, ale aspoň nemá v koutcích usazen hlen. Kapeme už jen umělé slzy. Pokud se infekce znovu nevrátí, u toho asi zůstaneme. Jestli je infekce zažehnána, nebo je toto jen přechodné zlepšení stavu, o tom můžeme jen spekulovat. Co se týká dříve zmiňované zácpy, i tady jsme poněkud pokročili. Goša nemá ani neprůchozí střeva, ani zúženou pánev (Čičinova diagnóza). Důvodem k zácpě budou s největší pravděpodobností masivní srůsty na obratlech v oblasti hrudní a hlavně bederní páteře. Goša dostává Meloxoral sirup na zmírnění bolestí, takže vyměšování se blíží normálu. V tomto směru znatelná úleva, jak pro nás, tak pro Gošu. S novou diagnózou se ale celkově mění i naše „strategie“ – Gošu samozřejmě nebudeme nabízet k adopci, dožije u nás, jako další podobní nešťastníci. Po přeléčení infekce jsme ho začali pouštět na vycházky, tedy zatím jen v domě a po patře, ale postupně snad zvětšíme akční rádius. Budeme se snažit mu ten čas, co mu zbývá, co nejvíce zpříjemnit, víc toho nezmůžeme:-(((

22. 4. 2019
Gošu jsme začali pouštět ven na zahrádku. Zatím pod dozorem a každý den jen na chvíli. Nechceme, aby se příliš unavil. Bohužel, vypadá to, že mu nezbývá mnoho času, jeho tlamička vypadá dost špatně. Zatím pořád baští, což je vynikající – dokáže slupnout misku masa na posezení, ale je vidět, že s potížemi. Často ho vidáme, jak se snaží tlapkou vydolovat „něco“, co mu v tlamičce překáží. Bolesti snad nemá, ale musí to být nepříjemné. Hnilobný zápach z tlamičky taky nevěstí nic dobrého. A ty oči:( Už jsme tu kočičku s podobnou diagnózou měli – Lucinku. Takže víme, jak rychle se všechno může změnit k horšímu. Proto se Gošovi snažíme maximálně zpříjemnit zbytek života, včetně zahrádky. Tam se mu nesmírně líbí. S našimi domácími kočkami se naštěstí sžil velmi rychle, resp. neřeší je, ani ony jeho. Držme mu palce, ať si užije jaro. Jeho fatální diagnóza bohužel happyendem rozhodně neskončí:-(

5. 5. 2019
Gošův stav se rychle zhoršuje. Před 10 dny ze dne na den Goša přestal jíst. Devastace horního patra sarkomem pokročila natolik, že už sám nemůže. Asi k tomu přispívá i zápach, který se z rány line – protože Goša každé nabídnuté jídlo, které měl před tím tak rád, prostě jen očuchá a zahrabává. Po návštěvě veteriny, kdy pan doktor konstatoval rychlý růst nádoru a žádné dobré prognózy nedal, jsme přešli na ruční krmení. Co se dalo, to dostal Goša v injekcích, brzy pojedeme na další várku. Doma krmíme – koupili jsme mu výživné konzervy, co se dají podat ve stříkačce, výživné pasty pro rekonvalescenty, dostává přípravky na podporu imunity i bylinky na potlačení zápachu v tlamičce – zkoušíme všechno, co by mohlo pomoci růst nádoru zmírnit a Gošovi ulevit. Kupodivu ruční krmení jde lépe, než jsme čekali. 4–5 x denně zvládáme do Goši nacpat vše, co je potřeba, přičemž je nutno uvést, že je velmi trpělivý a hodný, je vidět, že chápe, že se mu snažíme pomoci. Poslední dny už je bohužel i to ruční krmení trochu náročnější. Trápení to ale ještě není. I když tlamička bolí, zvládáme to. Goša navíc ví, že jakmile dopapá, bude moci na zahradu. Pořád chce chodit ven – snaží se lovit kosy, což samozřejmě nehrozí, ale aspoň si přijde na jiné myšlenky. Obchází zahradu, rozhlíží se, vypadá tam spokojeně. Velkou radost mu dělá i česání, to je naprosto blažený. Mezitím hodně spí – je slabý, nemoc si vybírá svou daň. Žádné dobré vyhlídky Goša nemá, ale zatím tu chce s námi být a radovat se ze zahrady, navíc je schopen přijímat potravu aspoň v té kašovité formě… Zásadní bolesti, které by mu nedovolovaly už dál důstojně žít, zatím nemá, takže ani my to zatím vzdát nedokážeme. Ale dlouhého trvání to prostě mít nebude, proto jsme ho nezařadili ani do letošního májového Kočičího přání. Držte nám prosím palce, ať to zvládneme – Goša fyzicky a my hlavně psychicky.

11. 5. 2019
Děkujeme všem za podporu. Gošův stav je opravdu den ode dne horší. Včera večer ho viděl náš pan doktor – byli jsme na kontrole. Nádor roste, zvětšuje se a Gošu to trápí. Sám už nejí, krmíme výhradně ručně. Ale o kontakt a zejména o vycházky na zahradu má pořád velký zájem. Chce se mazlit, vrní, jakmile se k němu přiblížíme. A tak pokračujeme dál den za dnem a bojíme se dne, kdy už to k žití nebude. Zatím se nevzdáváme ani my, ani Goša. Držte prosím dál palce.

18. 5. 2019
Goša nás opustil. Nádor rostl, na posledních fotkách je patrné, jak má oteklý obličej. Ještě den předem s naší pomocí snědl svou denní dávku, dnes ale nastal zlom, nádor už je tak velký, že prostě potravu už přijímat nemohl. Nemohli jsme nechat ho umřít hlady, takže dopoledne se ještě prošel po zahradě, i když hodně unavený, a odpoledne jsme jeli na veterinu. Goša odešel pár minut před druhou hodinou. Kdyby nádor nebyl v tlamičce, možná bychom ještě nějaký čas získali, takhle to nešlo. Ale doufáme, že jsme mu alespoň zpříjemnili jeho poslední dny. Gošo, nezapomeneme.