ALBATROS NAŠLA NOVÝ DOMOV 3. 12. 2015 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Věk: 2 roky
Kastrovaný/a?: ano, 4. 10. 2015
Očkovaný/á?: zatím ne
Odčervený/a?: ano
Čipovaný/a?: ne
Handicapovaný/a?: ne
Podmínky: do domku s bezpečným výběhem, ne k dětem, ideálně jako jedináček
Charakteristika: Albie se počátkem léta objevila v areálu potravinářské firmy u Zásmuk. Tam ale zůstat nemohla, v areálu se provádí pravidelně deratizace, na kterou by mohla doplatit… jeden soucitný manažer tedy kočičku odchytil a odvezl k nám. Albie neměla zásadnější zdravotní problémy kromě abscesu na ocásku, ten je ale už zahojený. Albie je svérázná kočička, odvážná, zvědavá, hravá, mazlivá, kontaktní, ráda se nechá chovat, tulí se, usadí se na klíně… ale jenom když chce. Když nemá náladu, dokáže to dát pěkně najevo – proto se nehodí k malým dětem. Albie bude nejraději kočičím jedináčkem – ostatní kočky nemusí… nedominantní kočičku či kocourka snese, ale může bez nich být. Bez čeho ale být nemůže, je bezpečný výběh, u nás toužebně vyhlíží z okna a je zjevné, že by ráda ven. Do bytu ji tedy nedoporučujeme.
Albatros na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

27. 9. 2015
Albie jsme přijali 23. 9. 2015. Pochází z areálu potravinářské firmy u Zásmuk – tam se prý objevila počátkem léta. Zůstat tam ale nemůže – jednak tam kočky být nesmí, jednak se tam pravidelně provádí plošná deratizace, na kterou může kočička doplatit… A tak ji jeden soucitný manažer odchytil a dovezl k nám, abychom pro ni našli lepší domov. Albie je zatím v karanténě, zmatená a vyděšená… Vypadá vcelku dobře, až na velmi citlivý kořen ocásku – tam si vůbec nenechá sáhnout, ani přiblížit ruku – něco tam mokvá a zdá se, že i opatrně došlapuje na zadní. Příčinu se tedy dozvíme až po návštěvě veteriny…

4. 10. 2015
Při vstupní prohlídce na veterině pan doktor zjistil, že na onom citlivém ocásku je nedávno prasklý absces, ocásek byl prokousnutý. Nic dramatického to ale nebylo, Albie dostala pár injekcí a antibiotika a už je v pořádku. Dnes absolvovala kastraci, až se zotaví, bude moci hledat nový domov.

11. 10. 2015
Albie hledá nový domov.

4. 11. 2015
Albatros se vrací zpátky do léčení – je jednou z kočiček, kterou napadl parvovirus:-(

3. 12. 2015
Albatros našla nový domov. Do nového domova jsme dnes předali kočičku Albatros. Odjela docela daleko, ale stálo to za to. Pár minut po příjezdu už určitě zapomněla na všechna nedávná trápení a bolesti a byla prostě DOMA – veselá, dovádivá, nadšená i natěšená… moc se jí v novém domově líbilo a žádný stres se nekonal. Ještě ji tedy čeká seznámení s domácí zvěřinou – s fenkou (s tou by problém být neměl, fenka je velmi přátelská a na kočky zvyklá), s morčetem a strakou (tohle bude muset panička naopak trochu pohlídat, straka Albu docela zaujala…), ale to si sedne. Za super domov pro Albie moc děkujeme.

25. 3. 2016
K Albie přibyl náš služebně nejstarší „chovanec“ Ivan. Doufáme, že si na něj Albatros zvykne.

10. 2. 2018
Do roubenky, kde bydlí Ivan a Albatros, přibyla naše Lotynka.  

5. 10. 2019 
Po Ivanově smrti se k Lotynce a Albatrosovi nastěhovali náš Bublifuk a Lyra.  
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

10. 9. 2021 jsme na Messengeru našli další pozdrav z nového domova s tímto pozdravem:
Moc zdravíme z chaloupky! Posílám nějaké obrázky, abyste měla představu, jak se nám zabydlela nová pejska do smečky. Je to živel, ale se všemi vychází moc dobře, vždyť ty kočky byly větší než ona, když přišla. Jmenuje se Charlie, ale říkáme jí Karolínko nebo Karle:-) Kočičky miluje, až je s tím otravná:-) Třeba Lyrunka si s ní někdy ráda hraje, někdy ne, ale aspoň jí vždycky přijde dát pusinku na čumáček:-) To dělala i Kačence, tak jsem ráda, že u toho zůstala. Albatros stále vytrvává v občasných procházkách k rybníku, dokonce už chodí i dál, až do lesa:-) Jinak Bublifuk je ponejvíce v partě u sousedů, Lotynka u Bohouška v partě, ale oni se tady prolínají všichni a spousta dalších navíc. Albuška i Lyrda chodí i k sousedům naproti, Albuška do skleníku, Lyra na kompost:-) Ale spolehlivě, když slyší přijíždět auto, tak vybíhají skrz plot a jsou vítací. Lyrunka má hodně podobnou povahu a zvyky, jako měl Ivánek. Albušku nám málem odnesli účastníci technopárty, ale ona se nedala. Jen nám pak utekla asi na týden k rybníku, kde ta technoparty byla, a nechtěla domů:-) Asi se ji tam líbilo a čekala, že se tam ten bugr a smažky vrátí:-) Nakonec se nechala přemluvit a šla s námi domů, ale cestou se ještě vyzdobila, když prolezla pod autem jednoho rybáře a vyčistila mu o svůj kožich podvozek. Nevím co to je, ale drží to a nechce to moc dolů, hlavně kam si nedosáhne jazýčkem:-)

28. 10. 2020 jsme dostali další e-mail z nového domova, jeho text je k dispozici na Bublifukově profilu.

23. 10. 2019 jsme na Messengeru našli další zprávu z nového domova, viz Lyřin profil.

13. 10. 2019 jsme dostali další zprávu z nového domova, její text je k dispozici na Bublifukově profilu.

12. 8. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

20. 4. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova, text je k dispozici na Ivanově profilu.

5. 3. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Vážení přátelé v Kocourkově, konečně se dostávám k pozdravení v novém roce od našich kočiček i od nás. Zima uběhla ani nevíme jak a předjarní sluníčko už dělá se smečkou divy:-) Albatros si letos na zimu pořídila poprvé za dobu, co je u nás, naprosto luxusní kožich. Závidět by jí mohl i lední medvěd. Předchozí zimy ještě asi byly na kvalitě srsti znát následky prodělané panleukopenie, ale teď je nádherná. Pořád je strašně ukecaná a je to rozmarná princezna, ale umí být i miláček, a jakmile někdo leží na gauči, už ji má na sobě, dostane pusinku a vydrží na člověku ležet a nechat se hladit hodiny… Je to zajímavé, protože jinak jakékoliv chování odmítá a hlasitě protestuje. Pořád s námi chodí na procházky se psem k rybníku, teď přes zimu tedy moc ne, ale už zase naskakuje do režimu. Albatros žila trošičku ve sdíleném režimu se sousedy, kde se dopoledne válela v křesle na klíně u pana Bartoše, ale ten na podzim zemřel, takže teď žádný jiný dopolední program asi nemá. Zato Lotynka, ta se rozhodla, že bude ve střídavé péči, zamilovala se do sousedovic Bohouška a Maňase a utvořila s nimi partu. Maňásek se ale na podzim taky ztratil, takže už není bigamistka, ale má Bohouška. Výměnou za to k nám chodí jejich kočička Lila. Takže někdy, když přijdou všichni, máme my koček dvakrát tolik, někdy sousedi. Jen Ivánek (a nekocourkovský Mača) je nám stoprocentně věrný. Teď byl Ivánek ale dost nemocný, on měl vždycky v zimě nějaký kašel a antibiotika, i když se drží doma a ven přes zimu nechodí. Ale letos to bylo o dost horší, takže jsme měli jednak prášky, ale pak taky dvě týdenní série injekcí. Pan doktor se snažil a dával mu injekce i proti bolesti, protože se mu asi zánět dostal i do kloubů a špatně chodil. Ale už se všechno zlepšuje a už chce strašně chodit ven, hlavně když je to sluníčko. To se vždycky na stole na terase rozvalí a akumuluje až je rozpálený jako pětníček. Snad je nejhorší za námi. Těší mě, že mu ale dost chutná papáníčko a v noci vždycky skočí ke mně do postele a chce drbat kolem uší a nejlíp i v uších. Ale ty nožičky jsou asi zatím bolavé. Trochu trápeníčko máme i s fenkou Kačenkou, která má na mléčné žláze nádorek, ale k operaci to vzhledem k věku a váze už není. Dostává nějaké injekce z tarantule, zatím se ta boulička nezvětšuje, tak snad se třeba podaří ten vývoj zastavit. Byla bych ráda, aby měli všichni ještě nějaký čas pro radost na tomhle světě. Takže všichni marodi jsou braní jako bojovníci, mají hodně pozornosti ale snažíme se bez lítosti, aby nepřišli na to, že se něco děje špatně. Ještě si vybavuju jednu bojovnickou historku z léta. Albatros nepřišla večer domů a pak ani další den a další. Volali jsme, hledali. Nic. Až třetí den přiletěla domů jako střela. Pak u nás zvonila sousedka, že jak přestavují u nich domek, Albatros si cestou z klína pana Bartoše ještě odskočila do garáže a stavbaři ji tam zavřeli. Při těch letních vedrech to tedy přečkala bez následků. Uf! A ta vedra jí běžně nevadila ani při procházkách. I když jednou bylo fakt hrozně, večer už po západu sluníčka jsme šly s Kačenkou a Štěpánkou k rybníku a Albatros taky… ale ten asfalt na cestě byl asi hodně rozžhavený a jak je blízko země, tak jí to zřejmě ten den nějak nesvědčilo. Cestou zpátky už byla tak omámená, že šla co noha nohu mine, zastavovala se, vždycky hlasitě vzdychla a zase pomaličku ťap, ťap. Když jsme ji mnohokrát chtěly vzít do náruče, tak scéna, drápy, zuby… tak jsme tu cestu šly místo obvyklých deseti minut asi hodinu. No, ponaučení nebylo, pokud byla zrovna venku tak nás zblikla, dohonila a běžela radostně k rybníku zase. Fotky dneska nemám po ruce, ale dodám. Moc Vás všechny zdravíme a sledujeme a držte nám palce v uzdravování:-) P. P.

29. 4. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova (text viz Lotynčin profil).

18. 2. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (text viz Lotynčin profil).

12. 2. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (text viz Lotynčin profil).

10. 2. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografie z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (foto i text viz Lotynčin profil).

25. 9. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá Laďko, děkujeme moc za zprávy od Vás. Pilně sledujeme Facebook i web Kocourkova a snažíme se být v obraze, ale vaše psaní je vždycky ještě podrobnější a moc potěší. Stav naší smečky je zatím konstantní. Ivánek i Albatros se mají snad dobře, alespoň se o to maximálně snažíme. Třetí parťák Mačínek je puberťák a zločinec. Je ultrahravý a nenechá nikoho na pokoji. Honí Ivánka, skáče na něj ze zálohy, a i když dostane za uši, je mu to jedno. Stejně tak se pustí do Albušky, která je oproti Ivánkovi ve výhodě, protože je mladší a má zuby. Ale ani to jí neuchrání před bojem z daleka i z blízka. Mačínek si nechá namlátit a nasekat, oklepe se a jede druhé kolo. Albatros nevěří, protože jí přece vždycky stačilo jednou, dvakrát ukázat drápky a dali si všichni klid. Mačínkovi to nestačí ani stokrát. Ani my dvounožci neunikáme jeho zájmu, Kačenka též. Ta hyperaktivita je nekonečná, a mnohdy to vypadá, jako že máme Mačínky minimálně tři, protože kam se podíváme, tam je. I Megina je z něho v šoku, protože mezi jeho oblíbené disciplíny patří skoky a šplh po voliéře. Když už je pak vysílen, tak si vleze na starý mandl, kde má deku s dlouhýma chlupama, a tu ocucává a předníma packama ji zdatně masíruje. Asi měl v mládí málo mlíčka od maminky, tak to dohání. Jen z té deky nějak nic neteče. Ta deka byla původně pro lidi, ale jelikož byla pořád uslintaná, tak jsme mu ji věnovali. Bylo mu teď šest měsíců, tak se pomalu budeme chystat na kastraci s vírou, že se pak alespoň trošičku zklidní. (A pak bychom třeba mohli zkusil rozšířit stav…). Ivánek je můj největší poklad. Poté, co se jsme na jaře přišli o Mačičku, se Ivánek rozhodl nastěhovat se mi do postele. Neptal se a prostě přišel. Nevím, jestli chtěl potěšit mě a nebo mu bylo taky smutno, prostě se nastěhoval. Máme teď tedy „milostné“ večery – já drbu, hladím a povídám, od ducá, rozvaluje se, nakrucuje se a přede. Vždycky mu povídám o Vás, že byste to měla vidět. A on přimhuřuje ty veliké oči… Vyptávám se ho, co dělal, když byl koťátko, kde žil a tak… a on je tajemný. No a ráno před rozedněním (v létě to bylo kolem 4. hodiny, teď je to kolem půl sedmé, vlítne do ložnice tajfun Mačo a začne honitba… Ještěže vstávám před šestou, tak ho teď stihnu odlovit a vypustit ven, aby mi Ivánka nezlobil, a ten se mohl ještě v klidu dospat. Ale někdy už číhá za dveřmi a vrazí dovnitř škvírečkou a už je jedním skokem na Ivánkovi a už to jede. Naštěstí Mačovi v boji nejde o to se s někým posekat, ale on se chce spíš tulit a objímat, a jediný, kdo se nechá, je Kačenka. Ivánek už sice pomalu poznává, že nejde o boj, ale i tak mu to není úplně příjemné. A tak se nám doma válejí a vypadají jako při řecko-římském zápase. Už jim jen chybí ušít ty červené a modré zápasnické trenky. Albuška je pořád ta vtipná princezna, která si dělá, co chce. Pořád s námi chodívá na procházky k rybníku a pořád u toho celou cestu řve. V létě si byla celé dny i noci venku, určitě chodila bydlet někam do garáže nebo do dílny, protože byla v jednom kuse jako sazinka. Do bělosti měl ten kožich opravdu daleko. Byla flekatá nebo celá zaprášená… ale spokojená. Přesně pozná zvuk mého auta a jak přijíždí, už ji vidím vybíhat od sousedů ze zahrady, kde si oblíbila skleník, a šup na baštu domů. Nedávno se nám ale vrátila s bolákem na uchu. Byl pátek večer, veterina už zavřená, tak jsme to hned neřešili a vyčkávali. O dezinfekci nemohla být ani řeč, to by nás sežrala, ale naštěstí se bolák obdivuhodně hojil, takže nakonec ani cesta k doktorovi nebyla třeba. Nicméně jsme měli doma ještě jeden obojek proti parazitům, a tak jsem se rozhodla, že jí ho preventivně dáme, aby se do ní nepustili ještě nějaké breberky. Na jaře dostala za krk kapičku (velmi nerada a s hlasitým komentářem), a té už pomalu končila působnost, takže obojek nám připadl vhodný. Ivánek ho má taky a moc mu sluší. Na některá zvířátka nám totiž letos na jaře vůbec kapky nezabraly a klíšťata se na ně jen lepila. Takže obojky dostal pes i kočky… ale Albuška se nenechala… A tak teď jsem se rozhodla, že se nedám já, nastražila jsem návnadu ze šunky a se Štěpánkou jsme jí obojek přetáhly přes hlavinku. Pak byl ještě chvíli boj při utahování, to musela být držena v osušce. Pak zdrhla a celý den někde trucovala. Potom ale nastal obrat a Albatros je doma, leží na gauči, nikam moc nelajdá, vyčistila se do alabastrova (do albatrosova) a chodí se tulit. Občas sice má drobné komentáře, ale nechala se třeba i drbat na břiše. To tu ještě nebylo. A manžel mi povídá, že co se prý divím, přece když má obojek, tak ví, že je ochočená a chová se podle toho. No asi na tom něco fakt bude. Tak to je asi od nás vše, moc na Vás myslíme a jsme informačně napojení, jak jen to jde. Pořád bych ráda ještě podala pomocnou ruku někomu od Vás, ale musíme teď toho našeho raracha nějak zklidnit, aby to tu nebylo jak v židovské škole. Mluvili jsme o Kšandě, teď máte další přírůstky, tak bych si pak případně nechala poradit od Vás, koho byste viděla Vy jako nejpotřebnějšího k umístění (a vhodného k nám do party). Víc už asi nezvládneme, protože potřebuju mít o všech přehled a musejí mít všichni co dobrého do bříška. Tak nám držte palce, abychom se co nejdříve stabilizovali, prozatím od nás alespoň sem tam nějaký drobný příspěvek. Srdečně zdravíme Vás, maminku, čumáčky a všem přejeme brzká uzdravení a klidný podzim. P.

10. 5. 2017 jsme dostali ještě dodatek k předchozímu e-mailu:
Ještě Vám posílám fotky z procházky k rybníku, kam chodí i Albatros. V tomto případě se k nám připojily i slepice, ale šly s námi asi jen 200 metrů, pak to vzdaly…

8. 5. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milí Kocourkovští, zdravíme z májových Jeníkovic. A hned v úvodu hlásím, že Albatros i Ivánek se mají dobře. Teď jen drobná nekocourkovská odbočka. Před necelým rokem se nám přitoulalo na zahradu černé koťátko, které jsme si nechali, a doplnilo tak místo po Štístce. Mačička byla mazlinka a úžasná parťačka pro Ivánka. Vychoval si ji podle sebe a měli se moc rádi. Mačička se nám asi před měsícem nevrátila domů. Hledali jsme, ptali se po sousedech, pátrali po příkopech a v okolí… bohužel. Utěšovali jsme se, že se třeba chytila nějaké rozmrouskané partičky (i když byla kastrovaná) a je někde nedaleko, že si ji někdo oblíbil a zabydlela se jinde. Bohužel včera jsme se dozvěděli, že už není. Jedni ze sousedů ji našli v jejich bazénu. Neměla šanci se dostat ven. Nebudu rozebírat, co si o tom myslím, zvlášť když nám sousedka říkala, že slyšela nějaké zvláštní škrábání, ale podívat se šla až ráno… Už zase brečím… a tak jen doufám, že nám zase někdo hodí „nepotřebné“ černé kotě přes plot a my si do té dírky v srdci zase někoho zasadíme. Ivánek a Albatros, jako by věděli, že jsme smutní, se mohou přerhnout a snaží se nás potěšit. Ivánek je ještě přítulnější, i když to už snad ani víc nejde, a Albínka, která je tak trochu stále princezna Krasomila, se snaží taky. Mazlinkují se, ducají, pusinkují… lezou do postele. Jsou to naše štěstíčka. Oba dobře prospívají, papají a teď, když je hezky, chodí ven. Ivánek má akční rádius jen po zahrádce, nejraději sebou bucne na lavičku nebo na vyhřáté kamínky na terase a akumuluje sluníčko. Pak mu vždycky trochu teče očičko a nudle, ale asi se to tím teplem všechno uvolňuje. Jen nás trochu trápí klíšťata, letos je to tedy nadělení. Přestože jsou všichni čtyřnožci nakapaní proti klíšťatům, jsou ty potvory letos nějaké odolnější. Budeme muset při dlaší dávce zkusit jiný přípravek. Ivánek je dománek, a kdybyste viděli, jak se válí na gauči a nastavuje si bříško a hlavu pod moji ruku, když chce hladit. Člověk třeba leží u televize a trochu klimbá a nejednou se pod položenou ruku něco chlupatého nasoukává a různě se to pod dlaní točí a nakrucuje, aby ruka byla na nejlepším místě. Albuška zase nejraději vyskočí na gauč a na mě, a lehne si mi na bok až po rameno a přede, že neslyšíme televizi:-) A Albuška je také stále parťačka na procházky k rybníku. Nedávno tam zachytila rybáře, který měl plné auto návnad a dobrot a už byla v autě… Taky tady máme jednu přírodovědnou zajímavost. Nedaleko odsud hnízdí orel mořský a dost často ho vídáme létat i u nás. Tak nevím, když je schopný si ulovit králíka, jestli by nešel třeba po kočkách. Tak jsem je raději poučila:-) S Ivánkem jsme na Velikonoce oslavili první osvojeniny, ale taková megaoslava, jakou jsme viděli nedávno na facebooku, to nebyla. To jsme s radostí, koukali, jak to někde umějí skvěle roztočit. Ale i tak jsme si to užili a doufáme, že budeme slavit ještě mnohokrát. Stále sledujeme dění u Vás, to víte, že bych zase přemisťovala od Vás k nám, ale ne každému by asi tahle naše parta sedla. Miluju Valdu a Lucinku a všechny černé kočky a Čičinka… no, vlastně miluju je všechny a teď po Mačičce navíc obzvláště ty černé. No, a když jsem teď viděla, co je v Kočičím přání za další milášky, tak to je teda dost záběr na city. V příloze posílám pár obrázků, jak se zapojují naši miláčci do jarních prací na zahradě. Jsou prostě senzační a stále za ně děkujeme. Z Jeníkovic zdraví P.

17. 1. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá Vlaďko, moc a moc Vás všechny zdravíme ze zachumelených Jeníkovic a posíláme nějaké obrázky ze života naší smečky. Jak můžete vidět, žije tu zvěř v přátelské atmosféře, všichni jsou zdraví, Mačička je týden po kastraci, ale už o tom ani neví. Kočičky si užily krásně Vánoce, Albatros a Mača se sápaly pochopitelně na stromeček, a tak jsme zase dělali nerozbitnou variantu zdobení. Dokonce se kočičky dostaly díky tomu i do Štěpánčiny školní slohové práce:-) Ivánek se nikam nehnal, ten holky jen se zájmem pozoroval a myslel si o tom svoje. Ovšem, co je nadchlo všechny, byl žlutý balicí papír. Ostatní barevné papíry jim nic neříkaly, ale při rozbalování žlutých dárků byla o papír rvačka. Museli jsme jim ho nechat ještě pár dní na zemi a oni se tam pořád chodili válet. Jinak se válejí i mimo papír, vzhledem k tomu, že máme podlahové topení, tak je pořád někdo na zemi rozpláclý jako kobereček. Holky kočičí i psí chodí dovádět do sněhu, Ivánek chodí jen zřídka a hned ale ho zase volám domů, aby mi nenastydl. Ale většinou sám ani nikam nechce a užívá si teplíčka. Zatím mají doma pořád koho „otravovat“ na hlazení a mazlení, Jirka je s achillovkou už sedmý měsíc na neschopence, takže nejsou doma sami a pro pohlazení je stále ke komu jít. Moc na Vás myslíme a sledujeme kocourkovské stránky. Za jeníkovické srdečně zdraví P. P.

7. 11. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravím a posílám zase nějaké kočičí výjevy z Jeníkovic. Ivánek byl trochu nemocný, chytil někde rýmu. On teď moc ven nechodí, ale občas přece jen chce, tak asi nastydl. Já ho vždycky za chvíli volám domů, ale asi i ta chvilka stačila. Prostě začal pšíkat a pak, když spinkal, tak mu bublala rýma. Pan doktor ho prohlédl a chodili jsme týden každý den na dvě dírky do kožíšku, jak vždycky říkal. Dostával injekci antibiotik a druhou protizánětlivou a protibolesťovou. Pak ještě papal přes víkend prášky. Ale všechno je dobré. Pan doktor nás nabádal, aby hlavně dost hamal. Je pravda, že trochu chuť k jídlu ztrácel i malinko pohubnul, tak jsme přešli z kapsiček a konzerv pouze na vaření, aby mu to víc vonělo, když už víme, co on rád. Tak jsme vařili rybku, tu má tuze rád a i přes tu rýmu ho ten pstruh lákal a baštil moc dobře. Pan doktor nás chválil. Ale stravu jsme samozřejmě střídali, aby to neměl jednostranné. Takže měl postupně snad všechny druhy masa a drobátko jsme si ho rozmlsali:-) Je už pašák, všichni začínají mít pěkné zimní kožíšky a jsou k světu. Mačinka Ivana nepřestává milovat, je s ním pořád. Albunka, ta se moc nedruží, chce pořád chodit ven, ale asi je zocelená nemoci se jí teď díkybohu nechytají. Moc Vás všechny zdravíme a držte se v teplíčku z dosahu bacilů, PP

20. 10. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Ivanově profilu, fotografie jsou součástí Albatrosina fotoalba.

20. 9. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milí Kocourkovští, moc Vás všechny zdravíme a chceme se podělit o další zážitek, který nám připravila naše vaše Albatros. Jednoho dne se rozhodla, že se připojí k naší pravidelné vycházce s Kačenkou. Chodíme téměř denně k rybníku, asi kilometr, cesta je to mezi polem a pastvinou, kolem ovocné stromy. Najednou někde z keře vyrazila Albunka a šla s námi. Asi po půl cestě začala hlasitě procházku komentovat, mysleli jsme si, že ji už bolí tlapky, tak jsem ji chtěli poponést, ale to zase nechtěla ona. Tak jsme došli za hlasitého doprovodu až k rybníku. Kačenka se proplavala a Albuška seděla na stromě a pozorovala, co se děje. Na zpáteční cestu se k nám opět přidala a opět s významným hudravým a mňoukavým komentářem. Tak jsme si mysleli, že se vytrestala a že cesta k rybníku stačila jednou a dost. Ale druhý den se přidala znova a pak zase… no, chodí celkem pravidelně. A kdybyste viděla, když potkáme nějaké lidi. To je smíchu, jednak když ji vidí, jak jde s námi, a jednak když slyší, jak nadává. Naposledy jsme došli k rybníku, kde zrovna sedělo asi pět starších lidí kolem ohně a opékali buřty, měli kytaru a užívali si poslední letní dny. Když viděli tu naši bandu, tak se neudrželi a moc se bavili. Navíc je Albunka začala obcházet, třít se o nohy, až si vysloužila buřta. Doma běžně buřta nedostává, a myslím, že by si ho ani nevzala, neboť je dost mlsná. Ale tady dělala, jak když jí nedáme najíst. Kačenka se proplavala, dostala taky buřta a rozešli jsme se domů. Albunka se k odchodu neměla a dělala trampům společnost asi dokud neodešli a dokud tušila zásobu buřtů. Domů dorazila někdy v noci. Takže takhle se máme s výletnicí Albatros. A jestli se Vám zdá, že je Albatros trochu do šeda, tak se Vám to nezdá. Moc ráda totiž chodí „uklízet“ manželovi do dílny a někdy se obzvláště vyzdobí, že je jako cizí šedá kočka:-) Co se týče Ivánka, tak si užívá volnosti, moc rád chodí ven, leží si nejraději na terase v kačírku, aby měl přehled jak do světa, tak i ke dveřím domů. Spolehlivě přibíhá na zavolání, večer spí u mojí postele a musím ho drbat a hladit, dokud neusnu. Někdy už mě bolí ruka, tak si ho hodím do postele a chrupeme tak až do rána. V noci se mnou chodí na záchod, ono nějak obecně všechna naše zvířata vědí, že když člověk sedí na záchodě, nikam neuteče a má volné ruce. Takže takhle se chodí mazlit a drbat Kačenka, chodila tak Štístka, sem tam Albuška, Ivánek v noci vždy a ve dne, když je doma tak taky a malá Mača už to taky umí. Někdy je tam opravdu tlačenice a musejí si to vybojovat nebo počkat až na ně dojde řada. Taky je naprosto bezpředmětné zavírat na WC dveře, protože by je ta banda vyrazila:-) Hezký den, P.

14. 7. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milí Kocourkovští, moc Vás všechny zdravíme z Jeníkovic. Jak jsem slíbila, posílám i nějaké obrázky naší smečky. Albatros i Ivánek jsou v pohodě. Albuška je cirkusová umělkyně, určitě má nějakou praxi z předchozího života. Leze po stromech, stále někde šplhá a následně visí v nemožných pozicích. Vybírá si větve, které na první pohled unesou tak vrabce, a pak se na nich houpe a cvičí veletoče. Většinou v tuhle chvíli zjistí, že má ocas a začne ho chytat. Vypadá to vždycky nebezpečně, ale je tak pružná, že dolů sletí s elegancí a grácií. Nedávno vběhla do kůlny, kde jsou na sobě naskládané zimní pneumatiky na dvě auta. Takže pořádný komín. Neváhala a vyšplhala nahoru a tam se uvelebila a sledovala okolí jako z komína. Pak na ni Štěpánka zavolala, ona se lekla a zahučela středem pneumatik dolů. Mysleli jsme, že budeme muset gumy odrovnat, ale ona zase hned tím prostředkem vyšplhala nahoru jakoby nic. Pobyt venku prostě miluje, chodí i v noci, doma jen chrupe a jí, a pak se hned zase dožaduje vypuštění do světa. Ivánek je poklad, je prostě nádherný, moc ráda ho chovám, do náruče je to kus, který se dá dobře obejmout beze strachu, že bych ho rozmačkala. Chodí ven taky rád, ale neprdlí tam, má svoje místečka, kam si chodí líhat a pozorovat okolí. Už se skoro vůbec nebojí slepic, které byly ze začátku velkým důvodem, proč se bál jít ven. I když mu nikdy nic neudělaly, moc se jich bál. A respekt z nich má i Albatros. Moc rád se přijde podrbat a pomazlit, čas od času ho najdu ve své nebo Štěpánčině posteli:-) Měla jsem radost, jak se kamarádil se Štístkou, bohužel přes veškerou snahu o její léčbu jsme ji nedokázali zachránit. V pátek jsme ji po dohodě s panem doktorem nechali usnout. Diagnóza byla s největší pravděpodobností vlhká forma FIP. Bříško měla už moc plné vody, jak ukázal ultrazvuk, a dokud chodila a jedla, tak nám pan doktor řekl, abychom ji měli ještě chvilku rádi, a až to nepůjde, ať přijedeme. Přestávala už jíst a poslední den už víceméně ležela, ale vypadala smířeně a snad neměla žádné bolesti. Myslela jsem na to kolik dní předem, kdy tohle rozhodnout. Nějak v sobě těžko hledám sílu určit, že ten a ten den někomu ukončíme život. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsme se Štěpánkou k panu doktorovi jely a že to načasování schválil. Byl moc hodný i při samotném uspávání, nechal nás tam vybrečet a šel ordinovat do čekárny. Většinou vždycky v těchto případech nastoupil manžel, ale teď má utrženou Achillovku, takže se z domu nehne. Přemýšlela jsem, jestli se najde zase nějaká micina, která by zaplnila volné místo a která by nás chtěla, ale na takové úvahy je času dost, než ten smutek člověka přejde… Měla jsem pak pár nocí těžké sny a v neděli jsem slyšela z louky za zahradou mňoukání, tak jsme s fenkou Kačenkou šly hledat, jestli tam není nějaký kočičí malér. Ale než jsme obešly plot a ohradník, přiběhly na místo krávy a mňoukání přestalo. Pak už se neozvalo, tak jsem se uklidnila, že to třeba řvala naše Albuška, že chytila myš a chtěla, aby ji přišel někdo do pole obdivovat. No a v úterý po desáté večer opět slyším mňoukání z okna, už jsem si tak myslela, že mi z toho hrabe. Tak jsem vyběhla s baterkou ven do deště a volám čičiči a najednou vyběhlo cosi maličkého a narazilo to do mě. Černé koťátko. Zmáčené, hubené, ubrečené. Tak dostalo najíst, pelíšek a druhý den hned k panu doktorovi. Ten se smál, že nás zase vidí, a pravil, že to máme skoro půl kila kotěte, pěkně zablešené, hubené, ale jinak že je to moc hezká kočička. Dostala odčervení a něco proti blechám. Blechy se tak stěhují na živočichy, kteří nejsou ošetření obojkem a spot-onem, čili na mě a na manžela. Štěpánka je na táboře, ta si kočičku poprvé pochová až v sobotu. Albuška byla hned zvědavá, co to máme, zasyčela zaprskala a zamávala packami, Ivan a Kačenka jsou v klidu. Tak to je stav ke dnešku, uvidíme, co přinese čas. Moc všechny zdravíme. P. P.

14. 6. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova. Text je k dispozici na Ivanově profilu.

29. 4. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Moc děkuji za odpověď a že nám taky držíte palce. Moc mě potěšilo, že byste už viděla reálnou možnost Ivánkovi ukázat venkovní divočinu. Pokud bude zítra hezky, tak bychom to zkusili. Posílám ještě ilustrační foto, jak Ivánek vrací Albě to, když mu obsadila jeho pelíšek. Teď jí on okupuje její oblíbené místečko:-) No a Albunka si tedy našla nové, a to v koupelně na koši na osuškách. Jenže náš taťka o tom neměl tuchy, a když seděl na záchodě a najednou se něco pohnulo, tak se lekl, byl rád, že sedí, tam kde sedí. Hned mi poslal fotku do práce… Takže to je zatím asi všechno. Jen ještě Alba honí ještěrky, všechny mají upadlé ocásky… tuhle jedna seděla proti ní, vzepřená na předních nohách, otevřenou hubičku co to šlo… asi se snažila působit jako varan nebo krokodýl. Kolem stály slepice a všichni se jí svorně bály. Tak jsem ji odnesla do bezpečí. Ale asi budeme mít prostě ještěrky v krátkém vydání. To už jsme zažili při naší Majdě. Naštěstí je asi nežerou:-) P.

27. 4. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Vlaďko a všichni milí kočičkové, posíláme tisíc pusinek od Albinky, Ivánka a připojuje se i Štístko, Kačenka a Megina. Miláčkové naši jsou víc a víc milovaní. Ivánek je naprosto senzační, je v obdivuhodné kondici a k tomu všemu je to nádherný kus kocoura. A ty oči, no prostě radost pohledět. Je to mazel, zatím si sice sám na klín nevleze, ale už sám přijde do postele nebo na gauč a čeká, jestli se ho ujmeme. A my se ujmeme:-) Když se hladí nebo češe, vrní blahem a hrozně u toho slintá. Takže mu musíme dávat pod hlavičku papírové ubrousky (to je vidět i na jedné z fotek), aby nám nezaslintal gauč a postel. Rozvaluje se na záda, nechává si drbat a česat bříško a na hlavě miluje drbat u uší a nejraději by chtěl úplně v uších. A když je Ivan v posteli, tak Albatros trochu žárlí. A tak nenápadně a v naprosté tichosti vleze do postele, proplazí se pod peřinou a čeká a hodnotí situaci. Většinou ani nevystrčí hlavu a pak je překvapená, že odhrneme peřinu a odhalíme ji tam. Tahle situace je vidět taky na jedné z fotek. V popředí je slintající Ivánek a vzadu zcela nenápadně vykukuje z peřiny Alba. No nejsou senzační?:-) Ivánek už ví, že mimo chalupu je nějaké okolí. Když jsou otevřená okna, hned v nějakém sedí, už zná, kudy chodí Alba ven, tak občas taky postává u dveří a nasává vzduchy a nebo se postaví na zadní a kouká přes sklo ven. Slibuju mu pořád, že už se brzy dočká, ale zatím je venku ještě dost chladno a nevlídno. Ale moc se na to těším, že si užije. On i přes svůj věk je hravý, honí doma zbloudilé berušky, hraje si s hračkami, v kuchyni tuhle našel zakutálenou mašlovačku a vydržel s ní dovádět… Zatímco Albunka stále číhá kolem Megininy voliéry a občas na ni skočí, Ivánek meginu pozoruje úplně jinýma očima. Myslím, že by s ní chtěl kamarádit, zvlášť když je Štístko a Alba venku a on je tam sám. Celkem se ani nebojím Meginu pustit proletět, i když je Ivánek doma. Vždycky, teda skoro vždycky je při tom dozoruju, abych případně mohla rychle zasáhnout… no, Ivan rozhodně není žádný ňouma a je to pořád šelma plná síly, ale mám ten pocit, že by setkání nebylo takové drama jako by bylo s Albuškou. Nakonec jsem je jednou stejně neuhlídala. Megina si poletovala a já šla zkontrolovat pračku. Když jsem šla zpátky, Megina byla v kleci a hopkala si na dvou vrchních větvích sem a tam. Nekřičela, byla v klidu, jen skákala. Tak jsem se jí ptala, co že si už nelítá venku a nejednou koukám, že dole v kleci sedí Ivánek a Meginu v naprostém klidu pozoruje. O nic se nepokoušel, byl tam jak na tenisu:-) Já fakt měla pocit, jako když se na tu Meginu směje, ale ne jako na kořist, ale jako na kamarádku. No ale stejně je to pro mě ponaučení, teď už ty Megininy letecké hodiny organizuju jinak:-) Tož to je asi od nás vše. Moc zdravíme a přejeme Vám hodně sil a energie, marodům rychlé uzdravování a ještě rychlejší umisťování ostatním kočičkám. P.

5. 4. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý večer, posíláme moc pozdravů z jeníkovické chaloupky. Právě vedle mě oddychuje Štěpánka stulená dohromady s chrupajícím Ivánkem. Ten už se docela dokonale rozkoukal po celém domě, a předvádí nám, že co mu chybí v pusince, to mu přebývá na síle v nohách. Kam on se všude jedním skokem dostane… To Albatros je atletka, ale ve skoku pro něco a někam za Ivanem nestačí ani mrkat. Takže zatímco kočičky holky hledáme většinou u země nebo maximálně ve výšce křesel a gaučů, Ivan je horolezec. A velmi obratný. Když se vykouká, zase si plavně seskočí a dělá zase chvíli obyčejného kocoura. Jen má teď posledních pár dní v noci nějaké starosti a začne tak ve tři ránou mňaukat vysokým hlasem jako koťátko. Jíst v tu chvíli nechce, chovat a hladit taky ne… možná byl zvyklý u nich v partě mít nějakou noční bojovku a tady všichni chrupkají. Nakonec to vždycky pochopí, že z noční stezky odvahy nic nebude a jde taky spinkat… S ostatní zvěří je na tom čím dál lépe, Kačenky se už nebojí, se Štístkou se začínají oťukávat blíž a s Albou už taky došlo na kontakt čumáčků. I když mu pak Alba vzápětí jednu vlepila packou, ale už bez drápků a bez hučení. Albunka je královna zahrady, miluje být venku, naopak Štístko se doma zabydlela a ven jde, jen když ji vyšoupneme. I tak hledá skulinu ve dveřích, jak by se ještě rychle stihla prošmiknout domů. Zřejmě si nahrazuje domov za osm let divokého života venku. A tak ji necháváme, až chodí ven jak chce, zejména když je hezky a slunečno, jinak ji ven nedáváme. Ale sluníčko jí pomáhá s těma jejíma uslzenýma očima. Tak tolik aktuální stav, Štěpka ani Ivan se během psaní tohohle mailu ani nepohnuli a spinkají spolu dál. Moc zdravíme všechny, i miláčka Fanfánka do kočičího nebe, a přejeme Vám, ať to hezké jaro pomůže všem vytáhnout bacily z těla a rozradostní mysl. P. P.

26. 3. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova, text je k dispozici na Ivanově profilu.

25. 3. 2016 jsme dostali několik sms a e-mail s fotografiemi z nového domova – páníčkové nás informovali, jak se Ivanovi daří po příjezdu do nového domova. Fotografie viz fotoalbum, sms a e-mail viz Ivanův profil.

18. 3. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Milá paní Laďko, zdravíme opět z Jeníkovic, a tentokrát s prosbou, zda bychom se mohli někdy vypravit k Vám na návštěvu a případně, pokud by chtěl, si odvézt Ivánka. Počasí nám už dovolilo začít pouštět Albatros ven. A ona to miluje. Nejdřív jsem se bála, aby nevyrazila kupředu tryskem a nezůstala někde zmatená ztracená. Samozřejmě, že nezůstala, není blbeček a v hlavě má dokonalou džípíesku. Takže po jejích stále častějších upřených pohledech z oken a stáním u dveří a smutném mňoukání dostala volnost. Akční rádius má zatím jen okolo domu a po zahradě, na silnici zatím nechodí, ale už přesně ví, že přijíždí naše auto a běží vítat. Je zdravá, kousavá (už se ale umírňuje) a prdlá. Doma zatím zůstává Štístko, nikam se ven nehrne, i když už asi třikrát taky byla na průběžce, ale naposledy nastydla, tak je v teple. Ale jak začne to správné jaro a sluníčko bude mít do kožíšku sílu, tak ji taky nebudeme bránit v návratu do volnosti. Obě holky se umějí zahlásit za dveřmi, postaví se na zadní a škrábou a koukají přes sklo domů. Albuška si takhle dojde domů několikrát denně, napapká se, napije, pospí si a pak zase tradá ven, Štístko je zvyklá přijít až večer. No a tak kdyby Ivánek chtěl… Moc zdraví P. P.

19. 2. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Moc děkujeme za radu ohledně očkování, příští týden jdeme tedy do toho. A dám hned vědět, jak holky dopadly a jak se situace vyvíjí dál. Fakt věřím, že za nás spoustu práce vyřeší nástup jara a výběh na vzduch. Alba si to určitě venku bude moc užívat, je v ní energie jak v jaderném reaktoru. Teď se mnou kontrolovala morčata, stála na zadních a koukala jim do ubikace, ale pak jsem jí řekla, že už jdeme, tak chvíli dělala, že nerozumí, ale napotřetí v pohodě vyběhla z pokojíku a běžela si hned hupnout k manželovi na gauč, dala mu hudlana a něco tam teď spolu řeší na počítači:-) Tak zatím zdravím a budu se hlásit.

17. 2. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Vlaďko, u nás vše snad směřuje k jaru a k další etapě kočičích životů. Štístko se krásně zotavuje, až se pan doktor vždycky diví, že to holka přežila. Trochu jsme ji ochočili, nechá se chovat a přede jako traktůrek. Nechá si se sebou dělat co chceme, není vůbec agresivní, ale je bojácná. Občas při nakládání do přepravky nebo u pana doktora se strachy počůrá. No a to stejné je i ve vztahu s Albou, ta je tady šéfová, a když se potkají, tak se Štístko počůrá. Takže Albatros obývá chalupu, Štístko koupelnu. No občas někdo nechá pootevřeno a Alba už hupky na návštěvu. Štístko si bereme na chování a na mazlení i do obýváku na gauč, to si Alba nic nedovolí a kouká, přemýšlí, někdy hudrá, tak ji pochválíme, že je hodná a že tuhle kočičku můžeme mít taky rádi. Stříhá přitom ušima jako kůň. Štístko už zkusila o víkendu dvě průběžky ven, když bylo sluníčko a hezky. Nesla jsem si ji v náručí ven a šly jsme trhat trávu pro morčata. Ani se jí moc z náruče nechtělo, ale jak nás zblikly slepice, tak se přihnaly, s vidinou nějaké bašty, Štístko se lekla a utekla. Ale večer už zase jako dřív stála na zadních u dveří a dožadovala se večeře. Tak jsem ji lstí lapila a zase byla přes noc doma v pelíšku. Je zajímavé, jak i takhle stará kočička zvládá hygienu. Chodí na záchůdek předpisově, ačkoliv ho nikdy dřív neviděla. Alba je plašan:-) Někdy mám pocit, že máme doma tak asi tři bílé kočky, je prostě všude a strašně rychle se přemisťuje. Miluje pořád ty krabice a podobné věci. Pořád musí mít něco k dispozici. Štěpánka se v sobotu balila na lyžařský výcvik a než si vzala kupičku s prádlem, v kufru už byla Albuška. Onehdy měla asi nedostatek nových krabic a tak se rozhodla využít toho co nabízí prostor pod kachlovým sporákem, kde jsou papíry na spálení a do sběru. Objevila krabičku od mražené pizzy, cca 35 x 35 x 4 cm. Tak si ji vytáhla ven a do té úzké škvíry strkala tak dlouho packy a čumáček až tam dala hlavu a pak se tam nasoukala celá. My jsme se váleli smíchy, jak to prováděla. Taky je zajímavé, jak se mazlí. Na pohlazení je to jen někdy, jak chce ona, na pochování to není zatím nikdy. Ale když si člověk lehne, je to pro ni znamení, že se jde muchlat a lísat. Prostě nesnese nikoho vyššího než je sama. Ale jak jsme na gauči nebo v posteli, už je na nás, už pusinkuje, přede. Už se jí taky asi chce ven, leze do oken, pokukuje ze dveří, zatím ji ale asi to neznámo a zima odrazuje. Je strašně chytrá a mluví. Přesně mi řekne a ukáže, že má prázdnou mističku, nebo mi dá jasně najevo, že teď chce tu šunku, co ji viděla v ledničce a tak:-) Chtěla jsem se Vás zeptat, zda nemáte nějaké nové zprávy ohledně těch očkovacích látek. Zatím jsme to u děvčat odložili, protože jsme měli strach. S Ivánkem vše platí, jen jsem předpokládala, že se mi podaří tyhle dvě kočky sestěhovat k sobě, což se zatím nedaří, a kdyby se Ivánek taky cítil raději na separé, tak nevím, kam bych ho dala. Myslela jsem tedy, že by holky šly po naočkování už hned v březnu ven, tedy pokud bude hezky, domů pak jak by chtěly (Štístko bude chtít asi jen na noc), ale že by měl Ivánek doma na zvykání víc klidu. Tak tolik zatím z chaloupky, moc Vás pozdravujeme, sledujeme pečlivě novinky a obdivujeme Vás. P. P.

18. 1. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Laďko, milí v Kocourkově, posíláme pár fotek naší milé Albatros. Fotosérie by se dala nazvat Hledá se Alba, protože ona vynalézá pořád nové skrýše. Nejlepší byly rozhodně Vánoce, kdy po nich zbyla spousta krabic, kam se dalo i nedalo vlézt, vyzkoušela prostě každou, a když se soukala do krabičky od hrnečku na pití, až po několika marných pokusech, kdy pořád nějaký její kus koukal ven, to vzdala. Na vánoční stromeček vydržela skákat a šplhat až do Třech králů:-) A taky objevila, na co je lednička… dává nám dost hlasitě najevo, že by si tam něco (šunčičku) vybrala… Sžívání se zvířectvem je v pohodě, na straku Meginu mlsně kouká a vydrží ležet pod voliérou (nejlíp na boku nebo na zádech) a zálibně do ní hledět. Takže když Alba spí, odneseme ji do pokojíčku, zavřeme a Megina má leteckou chvilku. Takže napřímo se zatím holky nepotkaly. S Kačenkou není problém, zatím spolu nespí, ale už probíhají pusinky a společné hry. Alba se chodí ráda dívat i na morčátka, bohužel Lucinka, ta, co jsme ji měli zrovna po operaci, když jste nám Albu přivezla, už je v morčecím nebi, čtrnáct dnů po operaci náhle odešla. No, ale máme ještě dalších šest morčat, a to je pro Albu podívaná. Kouká, jak je krmíme a jak jim uklízíme výběh. Zatím spády k lovu neměla. A co je u nás poslední novinka, je další kočička v karanténě. Jak jsem Vám říkala, chodila k nám léta na krmení večer kočka od sousedů z ulice. Bydlela venku, byla plachá, a pokud se nám ji podařilo občas v zimě chytit a dát domů do tepla, při první příležitosti vždycky utekla. Prostě nechtěla být domácí. Tak jsme ji čas od času odčervili, dali antikoncepci a krmili. Teď najednou začala rychle tloustnout a na schodech, kde seděla, po ní vždycky byla bílá loužička až louže. Protože se nedala chytit, tak jsem jela za panem doktorem a popsala mu, co se děje. Dal mi pro ni antibiotika, ale stav se nelepšil. Jednoho dne se mi ji podařilo chytit, a tak putovala do sprchového koutu do koupelny – za troje dveře od Alby a druhý den na veterinu. Pan doktor jak ji viděl, že hned druhý den na operaci. Tak tedy šla, bylo to riziko, je už tak devítiletá, možná starší. Ale operace se povedla, byl tam obrovský zánět dělohy, pan doktor z ní vyndal snad víc než kilo hrozných věcí. Prý to bylo za vteřinu dvanáct, buď by to každou chvíli prasklo, nebo by selhaly ledviny a játra, tak moc toxinů musela ta zanícená děloha produkovat. Takže kočka je na „marodce“ v koupelně, kupodivu jako by věděla, že se jí chce pomoct, tak je vzorná pacientka. V pátek jí vytahali stehy a teď čekáme, až se obě naše holky naočkují. Zatím se pořád myjeme, dezinfikujeme po každém pohlazení, aby Alba něco nechytila. Snad to děláme dobře, bohužel jiné řešení v danou chvíli nebylo. Alba jinak kouká z okna, stojí na zadních a kouká ven přes dveře na terasu, ale jako by věděla, že venku mrzne, a o útěk se nepokouší. Teď celou dobu, co píšu, na mně leží v posteli, Štěpánka ji u toho češe, a ona přede jako motůrek. Říkám jí, že píšu Vám, a ona to rozhodně ví… Moc Vás zdravíme a přejeme všem do Kocourkova hodně štěstí a radosti. PP

25. 12. 2015 jsme dostali další e-mail a fotografii z nového domova.
Milí Kocourkovští, posíláme pozdrav z chaloupky. Vánoce jsou kočkosvátky, nevím, proč v betlémě na kočky zapomínají, přitom jsou typické vánoční zvíře. Albatros byla první ozdobou na letošním stromečku, vydržela na něm viset vytrvale a opakovaně celý Štědrý den, až jsme se rozhodli na další dozdobení použít jen slaměné a nerozbitné ozdoby, protože by to skleněné kouličky nemusely přežít:-) Dnes už tak neřádí, leží pod stromkem a balí se do zlatého třepení, které si moc oblíbila, a mezi tím si odskakuje do prázdných krabic od dárků, které jí přinášejí největší potěšení. A nám to divadlo taky. Přejeme moc pěkné sváteční dny a děkujeme za tu radost Albatrosovi

15. 12. 2015 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Milí Kocourkovští, po čase se hlásím zase s raportem na téma Albatros. Vše v nejlepším pořádku. Má pod palcem celou chalupu. Je s ní neuvěřitelná legrace, někdy si myslím, že to přesně ví a blázna ze sebe dělá jen nám pro radost. Jak jsem Vám psala, že občas líhá ve vaně, tak to dovedla nedávno k dokonalosti, když mezi dveřmi do koupelny zjistila, že ve vaně je Štěpánka, a usoudila, že by asi mohla být nějaká sranda. Jedním skokem ode dveří tedy skočila až do vany, kde ovšem, jak asi nepředpokládala, byla voda. Doskočila, vykulila úplně černá očiska, sklopila uši a koukala jak puk. Pak jí to došlo a dalším obřím skokem zase byla venku. Teď už se chodí způsobně dívat, postaví se u vany na zadní, aby věděla, do čeho jde. Oblíbila si taky různé krabice, nedávno takový karton od deseti krabicových mlék. Nejdřív si do toho jen lehala, pak to brala do krabice s rozběhem a zjistila, že to s ní po dlažbě ještě tak dva metry jede. Toho si užívala moc. Nakonec se jí při jedné jízdě krabice překlopila na záda a boční výřezy jí přesně sedly za hlavu a před ocas. Manžel mi pak telefonoval do práce, že se kočka zbláznila, že si nasadila krunýř a hraje si na želvu:-) Moc Vás všechny zdravíme PP

6. 12. 2015 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravím s koncem víkendu z Jeníkovic, nevím, jestli tenhle mail vůbec dopíšu, Albatros mi leží na rukách mezi klávesnicí a obličejem a zuřivě mě líbá, lísá se a přede jako traktor. Skoro na klávesnici nemůžu a na monitor vidím jen chvilkami. Posílám pár fotek, máme se všichni dobře a moc Vás zdravíme. P. P.

4. 12. 2015 večer jsme dostali ještě jeden e-mail.
Tak ještě zpravodajství z odpoledne, v záchůdku jsme našli bobek, kvalita myslím odpovídající, radost pohledět:-) S Kačenkou zkrátily během dne vzdálenost z metru na několik centimetrů. Alba sedí v prvním patře šplhadla a Kačenka sedí na zemi a čumák má akorát přesně do toho patra a hlavičky mají chvílemi úplně u sebe. Upřímná líbačka to sice ještě není, obě se trochu bojí, co ta druhá… myslím, že jim už ale došlo, že to nebude na boj. Teď si jen musejí holky nastavit pravidla hry:-) A zítra něco nafotím. Hezký víkend PP

4. 12. 2015 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Hlásím, že je u nás vše v pohodě, ráno si k nám Albatros vlezla do ložnice ještě se chvilku mucinkat. Kudy chodila v noci, to nevím, manžel ji trochu monitoroval a pokaždé byla někde jinde po domě. Ráno s námi chytala snídani, šla do koupelny a tak. Se psem už se snesou na metr a syčet začíná až při větším přiblížení. Jinak ji moc zajímá, jak psa hladím a drbu, to kouká a přemýšlí, asi jestli se přidat nebo ne. Pes když viděl, jak si hraje s míčkem, přinesl si svůj tenisák a vyzývá ke hře… no zatím bet odezvy. Po odjezdu do práce zůstal doma jen manžel, jeho hlášení je takové, že se dobře najedla, a pak odešla nahoru do koupelny a spí ve vaně:-) P. P.

3. 12. 2015, ještě v den umístění, jsme dostali první e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Vlaďko, vše je v naprostém pořádku, Albatros už propátrala celý dům, chodí se mnou všude jako pejsek. I na záchod. Tře se o nohy, mazlí se a už jsme zkusily i postel. Už pak proběhly i pusinky, to můžete vidět na fotkách (bez toho mého obličeje to na foto líbačky jaksi nešlo, to se omlouvám). Omotala se mi v posteli kolem krku a válela se přes obličej. Přede jako motůrek. Krásně přiběhne na zavolání, je hravá, blbne tady s hračkami a předvádí různé prostocviky. Před fenkou Kačenkou má zatím respekt a odchází mimo její dosah. Ale Kačenka se jí taky bojí, i když by se ráda kamarádila. Poté, co Albatros ukáže ocas jako veverka, se ale klidí. Ale to se zakrátko spraví, Kačenka je milovnice a maminka všem živým tvorům. Jen je jí teď líto, že Alba o její péči nestojí:-) Odpoledne si dala trochu z kapsičky a pár granulek a pak vyškemrala kousky toho lososového pstruha, co byl k obědu. Jsem zvědavá, kde si najde místo na noc… moc bych za to nedala, že klapne zase ta ložnice:-) Ještě jednou Vám moc děkuji, pozdravujte v Kocourkově a taky pana doktora záchranáře. P. P.