JEČMÍNEK NAŠEL NOVÝ DOMOV 23. 6. 2013 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O ZVÍŘÁTKU
Pohlaví: kocour
Věk: cca 2 roky
Kastrovaný?: ano
Očkovaný?: ne
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?:
Podmínky:
Ječmínek na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

22. 4. 2013
Asi dvouletý kocourek se delší dobu potuloval po vilové čtvrti v Říčanech. Plakal, naříkal prý řadu dnů bolestí a hlady, snažil se vetřít někam k lidem. Tak to aspoň hlásil pán, který mi večer v sobotu 20. 4. 2013 volal a snažil se sehnat někoho, kdo si prý tu nemocnou kočku odveze. Vadil mu prý ten řev. Vadilo mu, že mu chodí na zahradu kálet a že mu leze do garáže. Sám se o kocourka postarat nemohl a evidentně nechtěl, štítil se ho. Zařídil ale aspoň jeho odchyt Městskou policií, která nám poté raněného Ječmínka předala do péče. OK, ostatní sousedi neudělali ani to:-( Tak teď už je Ječmínek obtěžovat nebude. Je tady u nás, na fotkách už po ošetření na veterirně 22. 4. 2013. Má chudák zatím dost starostí sám se sebou… Maličko doufáme, že by ho snad někdo mohl hledat, oznámení o jeho nálezu bude viset i na portálu Městské policie a MÚ Říčany. Spíš to ale bude zase jeden z řady těch, co sice dozajista kdysi domov měli, ale pak o něj z nějakého důvodu přišli a nikdo je nehledá. Ječmínek je celkem v dobré kondici, má čistá ouška, zdravé zoubky, hebký kožíšek, pobral jen pár klíšťat… Má ale vážně poraněnou pravou zadní packu. Jsou to vlastně dva úrazy. Jedno zranění je asi měsíc staré, zřejmě rozřízlá tlapka, dnes už částečně odhojená, i když špatně – jeden prst má nehybný a zdeformovaný. S tím se ale žít dá. Na stejné nožce měl ale čerstvě dislokovaný hlezenní kloub, což bylo velmi bolestivé, proto tak kulhal a naříkal. Tady na fotce je už po ošetření, kloub má fixovaný ve škrobovém obvazu na měsíc. A pak se uvidí, je prý i možnost, že kloub bude vyskakovat pořád, že to vyléčit nepůjde. Při snímkování se ukázalo, že má v sobě minimálně jeden brok. Pravda, bylo by překvapivé, kdyby neměl… Teď budeme doufat, že Ječmínek bude mít kliku a nožka se srovná. Je tak hodný! Vše snáší, i když má pořád ještě velké bolesti a s tou sádrou na noze si neví rady. Nechá se mazlit, vrní, je rád, že se o něj někdo stará. I při těch bolestech vzorně používá kočičí toaletu, je naprosto čistotný.

20. 6. 2013
Ječmínek je v dobré kondici, jen zadní nožka je pořád ve škrobáku. Po první sádře, se kterou musel strávit 30 dnů v klidu v karanténní kleci, dostal ještě sádru pochozí, se kterou už může všude, ale nožka je přitom pořád fixovaná. Temperamentu má dost i s tou sádrou. Lítá, schody bere po dvou, udržet ho v klidu je opravdu těžké. Asi za dva týdny pojede na kontrolu, sádra půjde dolů a uvidí se, co dál – zda to bude stačit, nebo jestli ještě bude třeba dál nožku fixovat nějakou další formou, vyloučena asi není ani operace, bohužel odhadnout to teď nejde, vše se ukáže až při plné zátěži.

23. 6. 2013
Ječmínek našel nový domov. Rodina, která si jej odvezla, je připravena na to, že léčba zdaleka není u konce. Budou pokračovat tam, kde jsme u nás skončili, bude mít perfektní servis a veškerou možnou péči, a navíc se už nebude nudit. Pokud se teda v novém domově srovná s domácí kočičkou Chiquitkou. Jestli si spolu sednou (Ječmínek je dost temperamentní), nebude mít nový domov chybu a Ječmínek už se může uzdravovat doma. Tak držme palce, ať to klapne.

9. 8. 2014
K Ječmínkovi přibyl Karel, kterého jeho nálezci, Ječmínkovi noví páníčci, přinesli k nám na zotavenou a poté ho adoptovali. 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

16. 8. 2023 jsme na WhatsApp našli další foto z nového domova (fotoalbum).

9. 7. 2022 jsme na WhatsApp našli další foto z nového domova (viz fotoalbum).

9. 6. 2022 jsme na WhatsApp našli další foto z nového domova s tímto komentářem:
Mila Ladko, zde rychlopozdrav, moc na Vas myslim a doufam, ze vse v ramci moznosti ok, mam ted zas trochu penez, urcite se Vam budou hodit, neco poslu… mate nejake konkretni potreby? U nas vse ok, ceka nas ockovani vsech tri, Kaja ted s teplem chodi na mnamku i k nam podstatne casteji:) U sousedu je o nej stabilne vytecne postarano a Jecmi a Chiqui uz by ze sveho 5* all inclusive non plus ultra standardu slevovali doooooost tezko:) I kdyz casu malo, jsem stale s Vami a zde, bude-li to v mych silach, pomuzu… moc si vazim toho, co delate… opravdu… neni to samozrejmost… z celeho srdce a s Vami!

29. 11. 2021 jsme na Messengeru našli další foto z nového domova s tímto komentářem:
Dobry vecer, Ladko, dlouho jsem se neozvala… kocicaci v pohode, Pan Heboucky je stale naprosto bozi a mazlicek nejvetsi:-) Pribyvajici roky jsou na vsech znat, vice se drzi doma, vice spinkaji, kdyz se nahodou zapomenou pres noc venku, dloooouho to pak dospavaji.

30. 5. 2020 jsme na Facebooku našli další fota z nového domova (viz fotoalbum).

8. 2. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Vecerni siesta a Pan Heboucky je teda neskutecna modelina – tyto pozy vystridal behem cca 20 vterin, a to jsem i nektere smazala, pac byly rozmazane:-) Novinky na webu se snazim sledovat, kdyby bylo neco potreba (Milanek, apod.), dejte vedet. Prejeme hezky vecer a opatrujte se! V. a spol.

27. 11. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Milá Laďko, u nás vše ok, takový standard, řekla bych, a to je vlastně dobře. Pan Heboučký je pořád nádherně heboučký a běloučký, i přes ten marast bahnitý, který je momentálně venku, a mazlivý – ó jéje! Chiquitka taky její klasika – když se jí chce, tak by se nechala umazlit, ale když ne, dá to jasně najevo. Teď, jak jsou všichni na zimu nasrstění, tak jsou fakt překrásní. No a Kája – chodí na baštu, obvykle jen večer (často jsou teď u nás venku řemeslníci kvůli nějakým dodělávkám, tak to on nepřijde), ale už dlouho je takový hrozně vyjukaný, zhltne jídlo a už zas maže pryč, je strašně obezřetný, jak se něco šustne, už maže pryč, jídlo klidně nechá netknuté. Tak já nevím, co se mu kdy kde stalo, ale už to takhle pozoruju celkem dlouho. K těm našim spřízněným sousedům chodí stále, resp. spíš bydlí tam, vím, že je o něj bezvadně postaráno a Kája miluje jejich chlapečka a nechá si od něj všechno líbit a drbat se a mazlit stráááášně dlouho. Přes den i v noci, pokud zrovna není někde na toulkách, tam může kdykoliv vevnitř chrupkat, má své oblíbené místo v technické místnosti na kotli, tam je nejvíc teploučko, ale přístup po celém domě, tam má svoje království. U nás mu asi taky vadí, že tam není sám a u nich to má jen pro sebe, i když Ječmí tam občas taky zabrousí a klidně se tam taky projde, ale jen si to obejde a zase jde pryč. A Kája je taky pořád stejně pěknej, chlupáč jeden, teď je huňatej jak medvídek. Pokusím se o víkendu udělat nějaké aktuální fotky a poslat, ať vidíte. Tak moc zdravíme a myslíme na vás, moc pozdravujte maminku a opatrujte se a držte se, kdyby cokoliv, dejte vědět. A hlazeníčko a drbáníčko celému vašemu osazenstvu! V. a spol.

18. 7. 2018 jsme dostali další mms z nového domova (viz fotoalbum).

31. 5. 2018 jsme dostali další mms z nového domova s tímto textem:
Kam by se Ječmí před tím vedrem schoval?:)

25. 8. 2017 jsme dostali další mms z nového domova – text viz Karlův profil, mms jsou součástí Ječmínkova fotoalba.

27. 3. 2016 jsme dostali mms z nového domova s tímto textem:
Krásnou velikonoční neděli z Ječmínkova:)

15. 1. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá Laďko, ozývám se se strašným zpožděním – vím a velká omluva, ale prostě jsem to dřív nedala, a to jsem si před Vánoci říkala, že se už musím ozvat, že přece jen od našeho posledního kontaktu je to už strašně dlouhá doba. Ale novinky u nás jsou celkem zásadní a trochu to s tou odmlkou souvisí – respektive jedna velká novina se u nás udála – 6. 11. se nám narodila holčička, Eliška, teď už jsou jí přes 2 měsíce, strašně to utíká, tak se snažím užívat si s ní každičkou vteřinku, neodbývat ani kočičáky a času na ostatní věci zkrátka nezbývá. Události v Kocourkově na webu sleduju pravidelně, v obraze jsem, neřešíte toho málo a zase takové jobovky viz panleukopenie, hromada přírůstků apod., no, prostě neverending story, moc na vás myslím, jak to zvládáte. Ale taky spousta úspěchů, povedených umístění – z toho mám vždycky obrovskou radost. No a naše osazenstvo – žádné změny, žádné přírůstky (když nepočítám novou „kočku zahradní“, říkáme jí „čtyřka“, máme teď ten člověčí, tak to stačí), všichni jsou ok a na zimu se krásně osrstili a nabrali, tu změnu jsem nejvíc zavnímala, když jsem se vrátila po pár dnech z porodnice a viděla je, tak jsem se ptala, jestli to jsou opravdu ty naše vylítané kočičky? Jediné, co jsme nedávno řešili, bylo rozseknuté obočí Ječmího (někde se asi serval a někdo ho nehezky posekal nad očima, ale bylo to takové stejné, nad oběma očima, skoro to vypadalo, jak kdyby se od něj někdo odrazil drápama), vypadalo to, že se mu to zahojí samo, ale pak se mu to nad jedním okem škaredě podebralo, vypadal jak žižkovskej boxer, tak šup veterina, vyčistili a 2 x jsme museli na injekci s atb, zabralo to rychle a už je to zase krasavec. A další nepříjemnost byla tasemnice – měla jí Chiquita, byť jsme hned po mém návratu z porodnice odčervili všechny 3, asi to bylo málo a ona ta pasta na tasemnici nezabírá, jak choděj ven, tak je hrozně těžké to vůbec zjistit, jak jsem byla poměrně často doma, tak mohli chodit ven, kdy chtěli, tudíž doma na záchůdek jen zřídka a jen na malou, člověk nemá z čeho vyčíst případný problém. Naštěstí tu potvoru vyzvracela doma, tak hned na veterinu pro prášky a museli je dostat všichni 3 a opakovali jsme to po 14 dnech znovu, teď už je to pryč, ale může se pochopitelně opakovat, jak žerou myši, které jsou hostitelem. No a Kájinek – ten se během roku přešaltoval z mazlivého kocourka (tedy spíš kocoura) na netykavého, který se vždycky jen přijde najíst, a to ani ne pravidelně, někdy se neukázal 2 dny, skoro jsem ho začala podezírat, že se zabydlel někde jinde a bůhví, jak to u něj je. Zdál se mi i takový hodně lekavý a velmi obezřetný (něco se šustlo a on se lekal a hned bral kramle) – to nebýval, říkala jsem si, jestli mu někdo něco neudělal. No, nevíme zkrátka… To že omezil pobyt u nás, možná mohlo být dáno tím těhotenstvím, třeba to cítil a nastala změna. Před Vánoci začal zase chodit víc, a dokonce se u nás i párkrát prochrupnul a díky tomu občas může proběhnout i nějaká ta údržba – vyčesat (už to začínal mít fakt zacuchané), odčervit, dokonce jsme ho chudáka odlapili a odvezli na pravidelné očkování, ale já to popletla a nepodívala se do průkazu – má být očkovaný až v březnu, tak to pojede ještě jednou, na druhou stranu ho alespoň po tom roce důkladně prohlédli a je v bezvadné kondici, krásných 5 kg živé váhy, to je taky dobré vědět a mě to uklidňuje. Důkazem, že je prostě chytrý a ulicí odkojený, bylo, že na Silvestra ráno přišel a byl u nás celý den (pěkně v teplíčku, pohodlíčku, u plné misky), dokud se ta petardová mánie nezklidnila a kolem 2.00 v noci vyrazil do ztichlé a lehce zasněžené krajiny – ten romantik. A jak kdyby věděl, že vám píšu, tak se dnes objevil na kratší pobyt, takže jeho fotky jsou úplně čerstvé. Vánoce jsme tedy měli krásné, větší dárek jsme si ani nemohli přát, je to velká nádhera a my si to moc užíváme, kočičky naši holčičku bez problémů přijali, ze začátku trochu koukaly, co to máme za uzlíček, ale žádné negativní reakce nebyly, za což jsem moc ráda. Ječmí si Elinky moc nevšímá, když hodně brečí, tak si jde maximálně přelehnout do jiné místnosti, jinak je to flegmouš, Chiquita si zas musí všechno vyzkoušet – kočárek, autosedačku, postýlku a často „asistuje“ – přebalování, krmení, chodí si očichávat, lísat se. Jak to bude probíhat dál, se uvidí, až na ně holčička začne sahat a tahat je za ocásky, asi to úplně bez odezvy nezůstane, budem na to dávat pozor. A Kája je taky zkoušeč, jedna z postýlek už taky proběhla, však vidíte sama, občas se prochrupne na dětské váze, jsou to fakt božani. Za celou naši rodinku vám i vaší mamince přejeme dobrý rok, co nejméně starostí a zlých a hloupých lidí, co nejvíce zabydlených a spokojených kočiček a HLAVNĚ pevné ZDRAVÍ. Srdečně, V. a celá naše rodinka

13. 9. 2015 jsme dostali mms z nového domova (viz fotoalbum).

2. 4. 2015 jsme dostali e-mail s obrázky z nového domova (viz Ječmínkovo fotoalbum).

29. 3. 2015 jsme dostali e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den Laďko, co nového u nás – dalo by se říct, že je to denně spousta věcí, ale v podstatě jsou to různorodé modifikace všelijak se opakujících situací:-), někdy tedy přijde „moment překvapení“, a to se pak nestačíme divit:-), pokusím se stručně shrnout: Soužití Chiquitky, pana Heboučkého a Káji pokračuje v podstatě idylicky, až na občasné excesy, většinou vyvolané Kájou, má asi někdy pocit, že mu to tady patří, a že si musí ohlídat své teritorium před ostatními „vetřelci“, a nějak zapomíná, že sem před pár měsíci chodil pouze na návštěvu:-). Vždycky si vzpomenu na ten jeho kukuč a lísání a draní se na klín, když jsme ho ještě nepouštěli dovnitř, jak je ten nejhodnější a nejmilejší kocourek pod sluncem – haha, měl to vymyšlený, jak na nás, pacholek jeden:-). Největší slinu na prohánění má pochopitelně buď večer, když jsou ještě všichni venku, nebo někdy po ránu, než po jídle zaujme polohu ležmo na některém svém oblíbeném místečku a na několik hodin úplně odpadne:-). To jsou chvíle, kdy s ním můžu provádět cokoliv, nechá si líbit hodně a je tak trpělivý, takže toho využívám a češeme, čistíme ouška, vyndáváme klíšťata (všichni dostali o víkendu spot-on, ale Kája je jak magnet a i po spot-onu mu denně vyndám klíště (možná to bude tím, že má delší chlupy a hůř to ze sebe vytřepává), a provádíme všelijakou údržbu:-). Povětšinou končí honičky tak rychle, jak začaly, neb Kájinek je líný na dlouhé běhy, a jakmile se někdo zdá být rychlejší než on, tak to po pár metrech vzdává. Někdy se ale odradit nenechá, a to je pak občas slyšet i jekot, když je mám na „dosah“, tak zasáhnu, jindy si to holt musejí „vyříkat“ po svém. Tuhle ráno Kája přišel s chuchvalcem bílých chlupů v tlamě, ale pan Heboučký to nebyl, ten byl ještě doma, takže se musel servat ještě s nějakou jinou čičinou, už se to před časem jednou stalo, ale netuším, kdo to byl, ani jsem neslyšela, že by se venku někdo rval. Taky lovec je Kája teď největší, pan Heboučký mu sice zdárně sekunduje, ale úlovky, které Kája přinesl nedávno, jednoznačně vedou – před pár týdny přinesl malého zajíčka, ještě teplého, ale už mrtvého, a pár dnů nato takhle po ránu vidím přes sklo, že má Kája v hubě něco fakt velkého. Když mě viděl, chtěl dovnitř, tak jsem se mohla podívat zblízka, a byla to dospělá lasice hranostaj (pěkně velká), ještě bojovala, ale nakonec to prohrála, byla hodně zraněná, nemělo smysl už ji Kájovi brát. Trofej nechal přede dveřmi a triumfálně napochodoval dovnitř, velikosti se tedy rozhodně nebojí, evidentně si troufne i na takhle velká zvířata, no, pochvalu samozřejmě dostal, je prostě vidět, že je to kocour ulice, kterej se umí protloukat, ale na druhou stranu umí být i neodolatelný postelový mazlíček a vrnič:-). A to, že stále navštěvuje i jiná „pohostinství“, platí i nadále, k sousedce přes silnici chodí na baštu pravidelně a objevuje se i u sousedů nad námi (tam taky chodil už předtím), taky mu občas dají něco na zub, u nás má prostě ten „domov“, základnu, i když režim má prostě svůj, zřejmě ho nehodlá měnit a přizpůsobujeme se my:-) – obvykle je to tak, že se po nočních toulkách objeví ráno, když vstáváme, pustím ho dovnitř, všichni se napápnou a následuje siesta, každý na svém oblíbeném místečku. Tak povětšinou vydrží až do pozdního odpoledne (podvečera, když jsme v práci), po našem příjezdu opět papu a pouštíme je ven. Chiquita a pan Heboučký se na noc vrací a už je ven nepouštíme, Kája jak kdy, když přijde, tak se prochrupne a vždy během noci si přijde do naší ložnice „říct“, že by rád vyrazil “do ulic“. Já, totálně ochočená otvíračka, vstávám (v kteroukoliv noční hodinu v rozmezí 01.00–05.30 – to je různé, čím blíž budíku, tím je to krutější:-)), a jdu ho pustit ven, občas se stane, že si cestou ještě vzpomene, že by si na cestu dal ještě pár granulí, tak ještě čekám, až se milostpán nakrmí a pak ho vypouštím. Když ráno vstáváme, tak už obvykle čeká, aby mohl dovnitř. Když bývám přes den doma, tak mají větší možnost chodit ven i přes den, což občas využijí (hlavně pan Heboučký) a jindy po tom nijak extra netouží. Kájinek je tedy kocourek mnoha tváří, nedali bychom už bez něj ani ránu, jsme rádi, že si nás našel a že ho máme:-). Taky jsme s ním bez problémů zvládli očkování i přeočkování (byl strašně hodnej, v autě si teda malinko stěžoval, ale u vet vzorňouš, do přepravky vždy nastoupil bez problémů, jako kdyby to byla jeho oblíbená každodenní činnost:-)). Všichni jsou odčervení, nachystaní na jaro:-). Ječmínek je největší slaďoch a pořád heboučký jako blázen:-), je hodně v klidu, občas, ale opravdu velmi zřídka, je on tím provokatérem honiček nebo nějakých půtek s Kájou, ale kdyby to tak nebylo, tak bych si myslela, že je něco divně:-). Je to neskutečnej mazlič a umí být neuvěřitelně něžnej, za poslední měsíce mi každou noc spí v nohách postele na peřině, vždycky nějak přilísknutej ke mně, tenhle týden vystřídal Chiquitku u mě na polštáři, kde obvykle spává ona, ale vyměnila místečko za jiné a hned tam byl běloušek:-). A umí si to náležitě užít, on snad spal na polštářích odjakživa nebo co:-). A vrní tam a vrní jako motorek:-). K příteli na klín chodí také každý večer a nechá se hodně a dlouho drbat:-). Je to taky zdatný lovec a prozkoumávač okolí, někdy se zdekuje na hodiny a vůbec o něm nevím, ti sousedi nad námi nám před pár dny říkali, že už u nich taky byl, zapomněli zavřít dveře a Ječmí si klidně napochodoval až dovnitř – oni jsou kočkomilové a na Káju jsou taky hodní, o to se nebojím, spíš jen nechci, aby si na to Ječmí zvykal, poprosila jsem je, ať ho nekrmí a dovnitř ho pokud možno nepouštějí. Doufám, že má Ječmí aspoň trošku přirozené obezřetnosti a nechodí takhle ke každému. A jak o něm píšu, tak si zrovna venku ulovil myšku:-). A je pořád běloučkej jak padlý sníh a to přitom vymetá kdeco, i v tom největším marastu je pořád tak neskutečně bílej:-). Nožka zatím drží bezvadně, musím to zaklepat, po stromech se prohání a lítá jako blázen všude možně. Z Ječmínkova srdečně zdraví a poklidnou neděli přeje V., Ječmínek, Kája a Chiquitka:-).

24. 2. 2015 jsme dostali mms z nového domova (viz Ječmínkovo fotoalbum).

24. 12. 2014 jsme dostali mms z nového domova s vánočním přáním.
To je dáreček, co? Ten nejlepší a heboučký samozřejmě:) Akorát ty ostatní už asi nedobalím, neb si Ječmí pro svou siestičku vybral právě balící papír:) Ječmínkov přeje do Kocourkova krásné a klidné svátky! Moc na vás a kočičky myslíme. V. a spol.

8. 12. 2014 jsme dostali dvě mms z nového domova (viz Ječmínkovo fotoalbum).

30. 11. 2014 jsme dostali mms s tímto textem:
Nemohla jsem si odpustit aktuální foto večerní adventní siesty – pan Heboučký je naprostej božan, je prostě k sežrání a naprostej slaďoch… V.

9. 10. 2014 jsme dostali další mms z nového domova s tímto textem (Pan Heboučký = Ječmínek):
Ladko, hlasime se z Jecminkova, Kaja uz je kluk jako buk, hezky se nam spravil:-), je u nas uz fakt jako doma, denne, kazdou noc, casto i behem dne, i kdyz nejsme doma, tak se prochrupne, pak vyrazi na potulku a za tmy se vraci a spi u nas. Nase kocicky s nim ok, nekdy se prozenou, Chiquita na nej syci jen ze sportu, jinak by to nebyla ona:-). Pan Heboucky ma obdobi velkeho mazleni, denne spi v posteli, pritel ho ma denne na kline, je to sladoch. A vse ok. Moc zdravime a ja zas ozvu. V.

27. 9. 2014 jsme dostali mms z nového domova (viz Ječmínkovo fotoalbum).

23. 9. 2014 jsme dostali mms z nového domova (viz Ječmínkovo fotoalbum).

8. 5. 2014 jsme dostali mms a sms z nového domova.
No není on naprosto slaďounkej?:) My včera na vet na kontrole s těmi krystaly, dostal ještě jednu preventivní injekci atb (před 14 dny ještě moc nebyla čistá, tak taky jednu 14-tidenní dostal), na dietě ještě min. 3 měsíce a pak se uvidí. Všechno dietní už papá normálně, chutná mu, tak uf. U nás jaro (až na teplotu) v plném rozpuku, kočičáci číhají za okny na bažanty, zajíce a jiné kočičáčky, ještě je držíme doma, priorita je teď plot, snad už se brzy podaří a pak bychom je už zkusili pod dohledem vypustit. Do léta to musí být, ať si to užijou, ven by chtěli už moc. Co u vás nového? Web sleduju denně, ale všechno tam není. Nepotřebujete něco? Hezký večer z Ječmínkova do Kocourkova:). V.

21. 3. 2014 jsme dostali mms (viz fotoalbum) se zprávou „Pizza došla!“:-)

1. 3.  2014 jsme dostali další mms a zprávu.
Hezkou dobrou do Kocourkova přeje andílek Heboučký, on v křesle, kočička přes půl gauče, na mě zbyl kousíček a tak je to u nás dost často:) Ale co bychom těm našim miláčkům nedopřáli:) Myslím na vás, dění na webu sleduju neustále, kdyby bylo cokoliv potřeba, dejte vědět. Taky jsem viděla Bludičku – mokrá fipka jako Jonánek, v tomhle čase před rokem už jsmeto řešili… u ní to proběhlo hodně rychle a náhle, je mi to moc líto. Ale vidím tam taky spoustu úspěchů, jsem za to moc ráda a pořád držím palce. Moc zdravím, Laďko. V.

31. 8. 2013 dorazila mms z nového domova.

22. 8. 2013 jsme dostali další pozdrav z nového domova.
Milá Laďko, zítra to budou 2 měsíce, co máme doma pana Heboučkého,a co u nás nového? Jsme za ty naše miláčky tak rádi, že ani nevíte, jsou boží a naprosto rozkošní oba dva. Maj se tu jak v bavlnce, baštěj perfektně – dělám to vždycky tak, že Chiquitě dám o malinko menší porci a dřív než panu Heboučkému, protože když on stihne spucnout ten svůj nášup rychleji než ona, tak se vydává k její misce a jak se přiblíží, tak ona odchází a už nejí, i kdyby tu misku měla plnou. A já ho nechci pořád odhánět, tak to radši vždycky uděláme takhle. Akné ještě nezmizelo, ale je to o něco lepší, šampon aplikujeme každý den, po něm a po tom smytí vodou to má vždycky čisté, do rána se mu to zase zanese, ale má to teď, jako kdyby měl malinko ušmudlaný nosánek. Ještě v té stříkačce máme šamponu asi tak půlku, příští čtvrtek jedeme na přeočkování, tak si ho tam zase skouknou a uvidíme. Dnes jsme kvůli tomu očkování odčervovali oba dva – byli zlatí, když jsme na to dva, je to brnkačka a pro ně tak rychlá akce, že se ani nestačili rozkoukat a bylo to:-). Za odměnu dostali šmakosku a teď už ani neví, že to proběhlo. No a ke každodennímu koloritu musím říct, že se nic zásadního nezměnilo, oba jsou v pohodě, i když se denně proháněj a pan Heboučký na Chiquitu denně alespoň jednou naskočí a zakousne se:-), následuje syčení, klasická šavlovačka a občas je rozeženu, když to nebere konce:-). Je to zkrátka hra, ale on je hovězina a nezná míru, je to náš puberťáček s akné a musí se ještě občas usměrnit. Jinak ale pohoda, krásně si uměj hrát, pan Heboučký je specialista na šňůrky, tkaničky, řetízky a bohužel i na některé kabílky (nabíječky na telefon a tak), to mu nedovolíme, a všechno uklízíme radši. Taky se pořád rád „norníčkuje“ pod peřiny, polštáře, deky, nohy, ruce, tašky a tak dále. A taky si rád nosí do naší postele různé hračky, je schopen si přes celý byt dotáhnout i velké věci, někdy zírám, jak je šikovnej a jak si s tím umí poradit. Svede to i s oblečením, ale musí tam být nějaká ta šňůrka, kvůli které to udělá:-). Taky miluje zbytky vody ve sprcháči, které tam každý den vyluxuje a v poslední době si oblíbil ležení v umyvadle po ránu, když se tam vypravujeme, tak tam vždycky zalehne a sleduje šrumec, chceme-li si pustit vodu, musím ho vyndat jak mimino, odmítá se odtamtud dobrovolně zvednout:-). Tak to je od nás asi vše, dám zas vědět za týden po tom očkování. Mějte se krásně, všem kočičkám u vás posílám pomazlení. Hezký večer, Veronika

27. 7. 2013 jsme dostali e-mail z nového domova.
Milá Laďko, jsem ráda, že dorazila ta bašta pro vaše osazenstvo, i když už je to možná snědené, ale snad to nějakou službičku udělalo. No a já po měsíci a 4 dnech, co máme doma Ječmínka (jsem překvapená, že je to tak málo, mám fakt pocit, že to musí být déle), opět sedám a píšu, že kromě toho nesnesitelného vedra je u nás vše ok a kočičáci prospívají a mají se k světu. Ječmínek si s nožkou vede moc dobře, zatím je to v naprostém pořádku, žádné kulhání ani vynechávání, tak snad to tak půjde i dál. Zdá se, že se tu spolu mají fajn, i když zatím tedy neuplynul den, kdy by dal Chiquitce pokoj s tím kousáním a „útočením“, někdy ho musím od ní prostě odendat, protože ona naříká, ale nijak se nebrání, tak je mi líto jí nepomoct, ale na druhou stranu si říkám, že ona je dost velká ranařka na to, aby si ho srovnala, ale to se stalo jen párkrát, že by se po něm taky ohnala. Tak úplně nevím, jak tohle spolu mají. Až na tohle je jinak mezi nimi pohoda a klid. Hezky si uměj hrát, vyblbnou se spolu fakt hodně, Ječmínek je povahově celá ona, je to jak přes kopírák, taky to není ten prvoplánovej mazlíček, co si k vám chodí lehat, aby bylo mazlení, když ho ale mazlíme, tak se nechá krásně, drbání a slastné předení jede o sto šest a my si vychutnáváme pana Voňavého a Heboučkého plnými doušky. No a pod dozorem už chodí na balkon i Ječmínek, zajistili jsme to tak, aby to bylo bezpečné a musím říct, že si to užívá náramně, je radost je oba vidět, jak všechno pozorujou, občas si uloví nějakého hmyzáka a užívají si ten venek alespoň takhle. No a jinak se žádné speciální vzrůšo, kromě lítání po bytě, když přijde to jejich řádění, neděje, v podstatě ani není co psát, všechno je v klidu a pohodě. A jak to vedro a všechno ostatní zvládáte vy a kočičky, co je v Kocourkově nového? Něco vím z webovek, stále vše bedlivě sleduju. Od nás asi vše, přejeme hezký večer a těšíme se na zprávy od vás. V.

14. 7. 2013 jsme dostali e-mail z nového domova.
Milá Laďko, bez sádry si to Ječmínek určitě užívá moc, ale nemůžu říct, že by s ní byl nějak míň pohyblivej, tam ten rozdíl zas až takový není, ale určitě je mu to minimálně mnohem pohodlnější, může teď i pohodlně spinkat, stulit se kamkoliv, dát si nožičku, jak mu to jen to zranění dovolí, hezky si ji čistí a myje. Zatím na to našlapuje bez problemů, nevynechává, nekulhá, což je super, tak snad to tak bude probíhat i dál. No a soužití s naší kočikou je fakt zajímavé – většinou jsou v klidu, místečka si střídají, jak je jim libo, jídlo, záchůdky - vše v naprostém pořádku, Ječmínek tedy svoje porce spíš vdechuje, a i když dostává o maličko větší porci a o maličko později než kočička, tak to má snědené vždycky dřív a hned jde somrovat k její misce, což samozřejmě naši dámu nebaví, svoje místo opouští a on dojíždí:-). Někdy, i když se už přesune k té její, u něj v misce taky zbyde nějaký drobek, tak to ona tam taky zkusí zajít a taky dojede, je-li co:-). Většinou není:-). Je to skutečně celkem idylka, až na občasné momenty při jejich hraní, když je Ječmínek opravdu rozdováděný (a to se někdy děje samovolně i bez Chiquitčina přičinění) a začne na ni všelijak dorážet – už jsem se o tom zmiňovala – ona si klidně leží a on ji začne hryzat do krku nebo se s ní honí tak, až na ni třeba skočí a normálně ji packama drží a zalehne ji, někdy se i šavlujou packama a vždycky to končí tím, že ona syčí a syčí a on buď dá pokoj nebo zasáhneme my, stačí použít hlas, netřeba házet ručník do ringu:-) Ale nevypadá to, že by ona byla nějak nešťastná nebo nespokojená, uběhne pár vteřin a je zase pohoda, taky jsme ji už párkrát přistihli, že to vyprovokuje ona, ale většinou je to tedy on, to zase ano:-). No a jinak je to prostě paráda, máme dvě úžasná stvořeníčka, heboučká, miloučká, mazlivá (kočička tím svým způsobem a on, když má na to náladu, tak si nechá všechno – bradičku hlavičku, bříško, na polštářku spí zatím výhradně ona, pokud on si vybere postel, tak spí u mě v nohách, pokud večer zalehne jinde, ráno ho tam většinou najdu:-) a voňavá:-). A z těch speciálních poznatků o něm – je to malej hračička, jak on si dokáže vyhrát s každou blbůstkou, ať už za naší asistence nebo sám, to se hned tak nevidí, dokáže si hrát fakt dlouho, zaujme ho cokoliv, každá prkotinka:-). A pak je to taky malej norníček – miluje se „norovat“ pod všechny deky, polštáře, peřiny, nohy, ruce a já nevím, pod co všechno, zbožňuje schovky pod dekou, ale někdy to zaseklým drápkem odnese nějaká ta naše končetina:-). Občas po ránu, když ještě spíme a nic netušíme a najednou se probuzení uskuteční tímto způsobem, není lepšího a účinnějšího budíčku:-). No a jinak se skutečně nic zásadního neděje, užíváme si to s nimi náramně a snad i ti kočičáci s námi:-). Zatím se moc opatrujte, mazlím všechny kočičky, co tam teď máte, budu se těšit na zprávy od vás a přeji krásný večer z Ječmínkova do Kocourkova:-).
V.

2. 7. 2013 jsme dostali první e-mail a fotografie z nového domova.
Milá Laďko, je to sice teprve týden a kousek, ale připadá mi, jako by tu s námi Ječmínek byl mnohem déle, už je tu tak zabydlený a zdá se tak uvolněný, moc hezký pohled, těší nás to samozřejmě a snad to tak bude pokračovat. S Chiquitkou je to zatím stejné, což znamená v pohodě:-), hodně se spolu vyblbnou, klasické noční nebo ranní lítání po bytě, jeden honí druhýho, za chvíli naopak, bafaj na sebe a navzájem se provokujou, ona je dost v klidu, až se divím, co si všechno nechá líbit, někdy to ale Ječmínek přežene a fakt na ní skáče a packama šavluje a občas kouše do toho krku a to už ona na něj zasyčí, ale nikdy nezaútočí zpátky, ona třeba i někde leží, bříško vyvalené zcela bezelstně a důvěřivě a on si za ní přijde a začne ji kousat do toho krku, Chiquitka si to chvíli i nechá líbit, ani se nehne, ale on nemá tu „záklopku“, tak to pak zas skončí syčením. Párkrát jsem mu už musela „vynadat“:-), aby se vyklidnil, zatím to funguje, ale je to divoch, hodně temperamentní a ta sádra mu vůbec není na překážku, co bude dělat bez ní, taky nevím:-). Skáče všude možně, i do takových výšek, kam ani Chiquitka rovnou ze země neskočí, nebojí se ničeho, hraje si se vším, co se namane, žádná hračka ho nenechá chladným, vyhraje si se spoustou věcí i sám, taky se opakujou věci, které dřív dělala Chiquita – skákání do kytek, jejich okusování, plácání ťapkou do žaluzií (to dělá „bezva“ zvuky obzvlášť ve čtyři ráno:-) ) a tak dále. On je prostě mlaďounkej a živej kocourek a musí se pořádně vyblbnout, to je jasná věc:-). Přes den má každý nějaké své místečko, kam se uvelebí a čerpá síly na odpolední a večerní rošambó:-) A mazlič je to velkej, sameťáček běloučkej, heboučkej, když se přijde tulit, tak se nechá drbat a hladit až do bezvědomí, občas se něžně zahryzne do ruky, která ho hladí, to je většinou znamení, že už stačilo:-). Hrozně nás oba bavěj, jsem tak ráda, že jsme si Ječmínka vzali k Chiquitce do party, a že jste nám ho svěřila, že ani nevíte :-). Je úplně boží, tak krásnej a voňavej, že to ani není možný. Ječmínkovi pozdravy vyřizuji a dávám mu pusinky do toho jeho vyhřátého kožíšku, tváří se spokojeně a přede:-). Pár fotek ze dneška v příloze – dopolední siestička. Mějte se krásně a hezký den do Kocourkova! Veronika