Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čičin

ČIČIN NÁS OPUSTIL 27. 5. 2017 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Narozen: 5. 10. 2011
Kastrovaný/a?: ano
Očkovaný/á?: ano
Odčervený/á?: ano
Čipovaný/á?: ne
Handicapovaný/á?: ano, po několika letech problémů se zažívacím ústrojím je třeba sledovat stravu a celkovou kondici  
Podmínky: ke zkušeným majitelům, jako jedináček, zvládne pejska i děti, nutný bezpečný výběh
Charakteristika: Čičin je kocourek plemene perská činčila bez PP. Převzali jsme ho od našeho pana veterináře. Jeho původní majitelé se dožadovali eutanazie, neboť Čičin měl dlouhodobé problémy se zácpou. Pan doktor usoudil, že Čičinův stav není tak zoufalý, aby vyžadoval eutanazii, a tak se Čičin ocitl u nás. Během pobytu u nás a po konzultacích s původními majiteli jsme zjistili další podrobnosti – Čičin pochází z množírny, už když ho noví majitelé přebírali, musela množitelka tušit, že Čičin není úplně zdravý, protože na něj poskytla výraznou slevu. Sleva se nakonec moc nevyplatila, Čičin měl od začátku zdravotní problémy, mimo jiné se zácpou. U nás jsme bohužel přišli ještě na další komplikace – Čičin měl problémy s páteří, zadní nožky jakoby tahal za sebou. Došel si, kam potřeboval, ale neskákal, nešplhal do výšky, prostě se pohyboval jinak než zdravé kočky. Také hlavičku nosil stále nakloněnou k jedné straně… Navíc patrně trpěl astmatem. Často zanícené oči, nevyvinuté zuby a jazyk neustále visící z tlamičky, to už jsou jen detaily… Dlouho jsme hledali vhodnou terapii a zdá se, že se konečně podařilo – Čičin je už několik týdnů bez problémů s vyměšováním, zácpa se neobjevila. Po sérii Dornových masáží se výrazně zlepšila i pohyblivost, stále sice nevyskočí do výšky, ale jinak se pohybuje normálně jako ostatní kočky. I astma se již několik týdnů neobjevilo. Čičin je tedy stabilizovaný, i když stav jeho trávicího ústrojí nebude po několika letech nepřetržité zácpy ideální, podařilo se nám poléčit, co se dalo. A tak může odejít do nového domova jako téměř zdravý kocourek – ale nový majitel musí počítat s tím, že ho bude muset neustále sledovat, aby případně stačil včas zareagovat a upravit léčbu. S Čičinem to nebude jednoduché, ale Čičin dokáže všechnu péči náležitě ocenit – je to mazlivý, komunikativní a věrný kocourek, který je na světě rád. Měl být ale kočičím jedináčkem, jeho vztah ke kočkám je tak nějak nevyrovnaný:-) Zvládne ale pejska i děti. Kvůli jeho zdravotnímu stavu také požadujeme bezpečný výběh na zahrádku – Čičin byl zvyklý s původními majiteli jezdit na chatu, kde zahrádku měli. Neutíká, drží se u domu, ale pohyb napomáhá správné funkci trávícího ústrojí.

Čičin na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

2. 8. 2016
Čičík je čistokrevný kocourek plemene perská kočka. Jeho majitel, starší pán, ke kterému Čičíka odložily jeho děti, se o Čičíka dál nemohl a nechtěl starat, a tak ho odnesl k našemu panu doktorovi, aby ho uspal navždy… Čičík má totiž problémy se zácpou. Kvůli vrozené vadě, zúžené pánvi, se mu občas komplikuje vyměšování, a pak je potřeba veterinárního zákroku – klystýru. Potřebuje poctivou a pravidelnou údržbu srsti, aby se předešlo tvorbě bezoárů a problémům s odchodem stolice. Bez občasného projímadla se asi do budoucna také neobejde. Je to samozřejmě komplikace, ale nikoliv důvod k eutanazii… Na veterině ale zůstat nemůže, a tak Čičík skončil u nás. Po posledním klystýru je zmáčený a srst prostě není úplně v kondici, takže co nejdříve bude ostříhán nakrátko. Zatím je v karanténním pokojíku, jeví se jako hodný a klidný kocourek, tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.

7. 8. 2016
Tak věci se mají trochu jinak, než jsme původně psali… Na základně nových informací získaných přímo od posledních majitelů uvádíme věci na pravou míru:
1) Kocourek se správně jmenuje Čičin, nikoliv Čičík. Prý ale slyší i na „Pipin“.
2) Nejedná se o perského kocourka s PP, jak zněla původní informace. Majitelé nemají k němu průkaz původu, pouze očkovací průkaz, v němž je (krom kontaktu na prodávající „chovatelku“) uvedeno i to, že se jedná o britskou stříbrnou činčilu, nar. 15. 10. 2011. Z očkovacího průkazu dále vyčteme, že Čičin byl pravidelně očkovaný (poslední vakcinace únor 2016) a že kastrace proběhla v únoru 2014.
3) Víme, že Čičin bydlel se svými majiteli sedm měsíců v roce v městském bytě a pět měsíců na chalupě s možností výběhu na zahradu. Nikdy zahradu neopustil, nikam nešplhal ani nelezl, ale každého kočičího vetřelce s patřičnou vervou hnal ze zahrady. Možnost, že by se Čičin snesl s jinými kočkami, původní majitelé vylučují – povahou je prý jednoznačný jedináček.
4) Čičin je dle majitelů velmi mazlivý, klidný a pohodový – klasický gaučák. Slyší na jméno a chodí za lidmi jako pejsek. Odmalička byl velmi mlsný. Granule nejedl prý nikdy. Někdy si dal kuřecí prsa, přemražená, napůl vařená a pomletá, někdy prý i dušenou rybu. Z kapsiček baštil pouze a výhradně 80g kapsy Brit Care. Na nic jiného se nikdy přemluvit nenechal, to prý raději nejedl nic. Psy „neumí“, ale k dětem může prý bez problémů.
5) První vážnější zdravotní komplikace nastala prý cca před 2–3 lety. Došlo k ucpání střeva smotky bezoárů a jediným řešením byla sedace a výplachy střev. Od té doby si ale majitelé dávali pozor na údržbu jeho srsti. Čičin byl pravidelně kartáčovaný a dostával maltovou pastu. Problémy s vyměšováním už se znovu neobjevily. Až letos na přelomu července a srpna. Tady už ale s tím, že při vyšetření byla zjištěna zúžená pánev, která plynulému vyměšování brání. Při té první epizodě ale byla pánev prý v pořádku. Takže tento problém není vrozený – ale nastal někdy v poslední době. Majitelé si nevzpomínají na žádný úraz, který by mohl být příčinou a ani z RTG prý nejsou stopy po takovém úrazu patrné. Vyhlídky nejsou zrovna veselé. Bez každodenní asistence se už do budoucna Čičin prý neobejde. Krom důsledné péče o srst bude třeba i pozorně hlídat, jak střeva pracují. Pokud bude Čičin vyměšovat s obtížemi příliš suchou stolici, bude třeba přidávat trochu oleje do jídla, případně podávat projímadlo – a to s největší pravděpodobností už doživotně. Pokud se toto zanedbá nebo pokud by ani tato opatření Číčinovi nepomohla, hrozí opět ucpání střev – a s tím spojené opakované sedace a v lepším případě klystýry, v horším případě komplikované operace. A to vše je nejen ve všech aspektech velmi náročné pro majitele, ale hlavně velmi nebezpečné, obtěžující, bolestivé a stresující pro Čičina. Toto byly důvody, proč majitelé uvažovali o eutanázii jako o východisku z této beznadějné situace. Jenže to dopadlo jinak – Čičina jsme převzali k nám do péče a uvidíme, jestli přeci jen není šance vychytat nějaký režim, ve kterém by mohl bez větších komplikací fungovat a být zase na světě rád. Začali jsme tím, že jsme nechali Čičina komplet oholit. Ušetříme si pro začátek starosti s údržbou srsti. I tak to vypadá, že to bude fuška. Už jen se s jeho majestátem dohodnout, co tedy hodlá papkat, je opravdu nekonečně mlsný, ale tak úzký výběr, jako avizovali majitelé, snad mít nebudeme. Zatím jsme zjistili, že krom kapsiček Brit Care „zvládne“ Čičin zbaštit i některé druhy konzerviček Schesir, Applaws a Almo Nature. Dostane-li něco, co mu nechutná, opravdu to nesní, i kdyby měl padnout hlady. Jenže baštit musí a na převýchovu teď není nejvhodnější čas. Hlídáme stolici. Zatím je to ale opravdu náročné – což se dalo čekat. Víc se k tomu teď nedá napsat – jsme na začátku. Čičin netrpí, pravidelně baští, bobky vyrábí sice s obtížemi, ale střeva pracují. Dobré to ale není. Jinak je ale moc hodný, mazlí se, opravdu běhá za člověkem jak pejsek, je hodně ukecaný, rád se nechá i pochovat a při drbání vrní jako traktor. Tak uvidíme, jak se bude všechno vyvíjet.

23. 8. 2016
Čičin hledá nový domov. Doléčený není, otázkou je, zda někdy vůbec bude… Bývalí majitelé, kteří si přečetli komentáře na Facebooku, nám volali a ještě ledascos osvětlili. Čičin byl vánoční dárek, „chovatelka“ ho navíc prodávala se slevou – průkaz původu nechala „chovatelka“ zřídit prý z časových důvodu, ovšem už tehdy jí muselo být jasné, že Čičin bude mít zdravotní problémy. Novým majitelům však nic neřekla, ti ho přebírali jako zdravého, ale záhy zjistili, že zdravý tak úplně nebude. No, tak to dopadá, když někdo šetří a pořídí si chudáka z množírny… Čičin má kromě vylučování (které může a nemusí souviset s křivou páteří, viz níže) problémy s pohybem – zadní nožky nezvedá jako ostatní kočičky, spíš jako bruslí, prostě tahá zadní nožky za sebou. Dojde si všude, kam potřebuje, jen je to trochu zvláštní pohyb. Neskáče a nikam nešplná. Kromě toho nosí hlavičku stále k jedné straně, což bude patrně souviset právě s pochroumanou páteří. A aby toho nebylo dost, má patrně i astma – když to přišlo poprvé, vypadalo to jako epilepsie, ale pan doktor řekl, že to spíš bude astma. Zatím tedy najisto nevíme, musíme počkat, až se záchvat znovu objeví. To ostatní, tzn. nevyvinuté zuby, jazyk věčně visící ven z tlamičky či zanícené oči, to už jsou jen takové drobnosti… V tuto chvíli nevíme, co všechno půjde poléčit a co bude už doživotním handicapem. Jedno je jisté – Čičin chce žít a přes své handicapy si dokáže užívat života. Netrápí se, dobře jí, pravidelně vyměšuje, i když s podporou léků. A chybí mu domov. Je zvyklý na lidskou společnost a my mu nejsme schopni věnovat tolik pozornosti, kolik by potřeboval.

13. 9. 2016
Začali jsme s průzkumem Čičinova vztahu k ostatním kočkám. Zatím to vypadá, že Čičin nebude nutně muset být jedináček – přátelství s Maceščinými koťaty navázal celkem rychle, s Maceškou se nemusejí, ale Čičin ji respektuje. Venku je to ale něco jiného – na zahradě, kam ho občas pustíme (normálně naše svěřence ven nepouštíme, ale u Čičina jsme udělali, vzhledem ke zdravotnímu stavu, výjimku) se cítí jako pán tvorstva a považuje zahradu za své teritorium. Ostatní kočky (naše „domácí“) jsou podle něj vetřelci a podle toho se také chová. Není konfliktní, ale na zahradě se jen tak zahnat nenechá – pokud se k tomu druhá kočka postaví čelem, Čičin nakonec ustoupí. Pokud se druhá kočka otočí a utíká, Čičin ji prožene (tedy v rámci svých možností, přece jen ho zadní nohy úplně neposlouchají:-). Navíc jsme dostali i fotky z původního domova (viz fotoalbum) – jak je vidět (a to jsme si ověřili i u nás), Čičin miluje vodu – moc se mu líbí, jak voda cáká.

4. 11. 2016
U Čicina došlo za poslední dva měsíce, kdy jsme jeho profil neaktualizovali z časových důvodů, k dramatickému vývoji. Jeho stav se pohyboval jako na houpačce, párkrát jsme ho našli někde „zašitého“ – nadmutého a přepadlého. S podezřením na ucpání střev jsme pokaždé okamžitě jeli na veterinu, ale panu doktorovi se pokaždé podařilo Čičina „rozchodit“ i bez sedace. Absolvovali jsme také tři seance Dornovy metody pro zvířata u paní Šárky Seemannové v Praze-Čakovicích. Šlo o manuální terapii zaměřenou hlavně na pánev, křížovou kost a bederní oblast páteře s cílem obnovit správnou inervaci pánevních končetin a vylučování. Také nás stále trápila Čičinova nakloněná hlava a opakující se astmatické záchvaty – proběhlo tedy rovnání prvního krčního obratle a uvolňování a rovnání spojení týlní kosti a prvního krčního obratle. Zní to složitě, ale probíhalo to tak, že se Čičin rozvalil na matraci a nechal se hodinku masírovat od hlavy k patě…:-) Terapii snášel nad očekávání v klidu, jen byl vždycky po terapii hodně unavený. Paní Seemannová se navíc za seanci nic neúčtovala, což nás samozřejmě moc potěšilo a velmi jí tímto děkujeme. Dále Čičin absolvoval několikatýdenní kúru bylinnými preparáty z řady EnergyVet, mimo jiné na podporu ochablé svaloviny tlustého střeva. Léčbu na míru sestavil Čičinovi MVDr. Lubomír Chmelař, který poskytl i další cenné rady. Za to mu také děkujeme. A vypadá to, že je Čičin stabilizovaný… Ano, jeho trávicí ústrojí bude po několika letech trvalé zácpy v dezolátním stavu, ale střeva se podařilo rozhýbat a už několik týdnů se problémy se zácpou neobjevily. Střeva fungují, Čičin vyměšuje pravidelně a dostatečně… V současné době Čičin užívá jen vlákninu Psyllium jako doplněk stravy – a ta svou funkci střevního „kartáče“ zatím plní spolehlivě. Řadu týdnů už se neprojevily ani žádné záchvaty astmatického kašle, Čičin dýchá čistě a bez nejmenších problémů. Jak dlouho vydrží tento téměř idylický stav, netušíme. Pevně doufáme, že střeva už budou pracovat tak, jak mají, a k dalším kolizím by docházet nemuselo. Ale jistotu nemáme. Čičina bude potřeba stále sledovat a v případě potřeby terapii korigovat. Oči bude též potřeba čas od času mazat, v říjnu Čičina potrápil zánět slzných kanálků – na to asi bude také trpět opakovaně. Mlsný je také pořád stejně – na tom se asi taky nic nezmění:-) Ale i tak je to úžasný kocourek, který si zaslouží ten nejlepší domov. Je chytrý, velmi přizpůsobivý a docela vynalézavý. Přátelský, kontaktní, mazlivý, věrný jak pes. Neúnavný pomocník, neodolatelný loudil:). Požitkář a pohodář. Je velmi fixovaný na lidi. Nějakou tu kočku už kolem sebe snese, ale nejradši bude jako kočičí jedináček. Zvládne pejska, zvládne děti.

11. 2. 2017
Mnoho týdnů fungoval Čičin bez komplikací, dobře jedl, nezvracel, střeva pracovala, zácby se nekonaly. Nekašlal, zlepšila se chůze i celkové držení těla. Kolem Vánoc ale Čičin začal méně jíst, polehával více než obvykle, přidalo se zvracení. Měli jsme samozřejmě velké obavy z toho, co se zase objeví, ale naštěstí to byl jen zánět žaludku. Kde k němu přišel, nevíme. Mohl být bakteriálního původu, mohlo se jednat o pozůstatek těch jeho trávicích problémů z minulosti. Nic vážného to ale nebylo. Antibiotika zabrala dobře, Čičin ožil a rozjedl se, ale občasné zvracení ho ještě nějaký čas trápilo. Když už jsme vyrazili po delší době na veterinu, nechali jsme rovnou udělat i kompletní testy. Překvapivě, ledviny, játra, cukr, slinivka, to všechno je v naprostém pořádku. Jen při EKG se panu doktorovi nelíbilo něco na srdíčku, tak dostal Čičin léky a pozítří jedeme na kontrolu. Asi zabírají dobře, protože Čičin velmi ožil, je dost aktivní, rozhodně tedy prohání kočky víc než kdy dříve. Vykračuje si, našlapuje pěkně na špičky, celkově se rozhýbal – vyskočí si i na skříň. Žádný sportovec není, věšinu dne prospí nebo čučí z okna a pozoruje kosy. Ale když se rozhodne prohnat některou z koček, tak to tedy lítá… Prostě zdravý kocour:-) Ale vážně – je stabilizovaný, i když zdravý už asi nebude nikdy. Zažívání prostě prošlo vším možným, takže je nutno očekávat, že se v tomto směru občas nějaké problémy projeví. Což je samozřejmě něco, co potenciální majitele odrazuje. Ne že by o Čičina nebyl zájem, ale potenciální majitelé se nakonec buď zalekli, nebo nebyli schopni nabídnout Čičinovi výběh na zahrádku (což i kvůli svému zdravotnímu stavu potřebuje), nebo majídoma jiné kočičky. Což je také kámen úrazu – u Čičina bychom preferovali, aby byl jedináček. Některé kočky Čičin snese, resp. je ingoruje, ale některé mu prostě vadí – a to je pak přesvědčen, že je musí vyhubit:-) Nedá se to bohužel předem odhadnout.

27. 5. 2017
Čičin nás navždy opustil. Posledních pár měsíců byl jeho stav stabilizovaný, byl aktivní a spokojený. Od 15. května se ale jeho stav začal zhoršovat. Čičin ztrácel na vitalitě, chuti k jídlu, hodně spal, bylo vidět, že něco není v pořádku. Takže jsme jeli na veterinu, kde se ukázalo, že ve střevě je opět nějaká „zátka“ – zřejmě smotky srsti a zbytky stravy – která blokuje průchod zúženou pánví. Čičin tedy zůstal na veterině s tím, že bude muset absolvovat klystýr, proplach střev a nějakou tu infúzi, aby se celkově pročistil a mohl zase fungovat. Nešlo to úplně hladce, Čičin na infúzích strávil čtyři dny, ale když odcházel domů, baštil už zase s chutí, ale střeva nebyla zcela čistá – ve výdutích střeva před zúženým průchodem pánví byly stále usazené zbytky, které se nepodařilo výplachem odstranit. Možnosti byly dvě – buď operovat, ale s nejistým výsledkem, nebo vzít Čičina domů a doufat, že při dostatku pohybu se usazenina rozhýbe a vyloučí. Zvolili jsme druhou možnost, 22. 5. 2017 jsme Čičina odvezli zpět k nám. A vše vypadalo nadějně, už jsme si začínali myslet, že se bude zase jednat jen o další epizodu v Čičinově životě… Čičin byl rád, že je zase doma, chodil po domě, všude všechno očichával a s chutí jedl. Mazlil se, vrněl… Stejně to vypadalo i následující den ráno, Čičin posnídal za dva, pak si zdříml a před polednem si i přes chladné počasí vynutil vycházku na zahradu. Když se ale vrátil, byl velmi unavený, šel si lehnout, vstával, jen aby se přesunul na klín, hezky se mazlil, vrněl, ale bylo vidět, že mu dobře není. Ve čtvrtek v poledne ale vstal, dostal hrozný hlad, hezky se nabaštil, trochu ožil… ale ve své kůži nebyl. Chodil ven, obešel si revír, jídla si jen občas trochu zobl, hodně se mazlil, ale ještě více spal. V sobotu už bylo jasné, že zázrak se nestane… ven se sice ještě vypravil, ale už nejedl vůbec, bříško plné. Tak jsme opět vyrazili na veterinu. Tam nás čekal šok – Čičinovo střevo nepracuje. Nezvládlo strávit to, co ČIČIN zbaštil. Nehýbe se, potrava neprochází a bez operace už ani neprojde. Ale operace by byla dost riskantní a vzhledem ke stavu Čičinova zažívacího ústrojí a zúžené pánve s neodhadnutelnou prognózou… Zvolili jsme milosrdnou eutanázii, dokud ještě Čičin netrpěl, protože to jedině by ho dál už čekalo. Jeho tělíčko ho zradilo. Odešel v pokoji, usnul v náručí, chvílemi vrněl, nic netušil. Pochovaný bude u nás na zahradě.